Mezigenerační války tu vždycky budou!

Provedl jsem experiment. V jedné facebookové skupině jsem se lidí veřejně zeptal, jak by stručně popsali generaci Z – generační skupinu, do které jsem se narodil. Zanedlouho na to jsem stál u velké smrště komentářů, ze kterých jsem se bohužel nic moc nedozvěděl. Naopak jsem nechtěně rozpoutal mezigenerační válku mezi mladými a staršími. Mohlo mě napadnout, že téma škatulkování generací je jedním z mnoha citlivých témat pro společnost. Většina názorů, kterých jsem se pod svou otázkou dočetl byla nepřiměřena, přesněji neodůvodněna a především nebyla nezaujata. Staří lidé nadávali na mladší a mladí lidé si naopak stěžovali na ty starší a všichni se přeli o to, kdo byl a je lepší.

Jsem „Zetko“ nebo Mileniál?

Mám-li vyjádřit nestranný názor, shledávám tyto války úsměvné. Mezigenerační války tu byly vždycky a osobně nejsem příznivcem onoho škatulkování na jednotlivé generace, protože si nemyslím, že by popis této generace odpovídal mým vrstevníkům a už vůbec ne mně samotnému. Přiznávám se, že jsem vyrůstal v době, kdy moderní technologie, kterou dnes denně používáme teprve vzkvétaly a sociální sítě se teprve rozvíjely do podoby, kterou známe dnes, ale já osobně jsem tomu všemu pomalu přicházel na chuť až kolem třinácti let. Podle popisu generace Z jsem veškeré tyto vymoženosti měl ovládat už dříve. Stejné tvrzení platí i o mých vrstevnících. Docházím tedy k závěru, že se lépe hodím do škatulky mileniálů, což popis generace Z zcela rozbíjí.

O mezigeneračních stereotypech

Když se trochu vrátíme v čase, vždy bylo ve společnosti jisté napětí a nedůvěra k novým technologiím. Podle starých časopisů bylo například rádio považováno za narušení soukromí domácnosti, kino bylo považováno za místo, které okrádalo děti o jejich dětství nebo pokud se ponoříme ještě víc do minulosti, kolo bylo považováno za pekelný nástroj a luk dokonce za nadpřirozeno. Chci tím říct, že se není třeba obávat nových věcí, které nám můžou zjednodušit každodenní život a rozhodně není nutné si v hlavě vytvářet přehnané scénáře o tom, jaký negativní dopad může onen nový technologický přírůstek mít na společnost, domácnost a naše děti. Samozřejmě zde platí tvrzení „všeho s mírou“ – záleží především na míře používání a formy. To, co je obyčejně a neškodné může mít i negativní následky jako jsou například závislost na chytrých telefonech nebo sociálních sítích.

Vztah seniorů k novým technologiím

Většinou právě starší generace si nahlas stěžuji na novoty, a přitom se nedokáží otevřít novým možnostem. Možná za to může příliš vysoký věk, ve kterém se raději drží osvědčených přístrojů a postupů, a odmítají se učit novým věcem, ale odmítám přijmout názor, že všichni staří jsou proti novým vymoženostem. Přímo ukázkovým příkladem je taková Dagny Carlsson, které je 109 let a na internetu vede svůj osobní blog. Rovněž pomáhá svým druhům ovládnout informační technologie a učí je, jakým způsobem je používat. Shirley Curry je seniorka, která propadla videohrám. Na YouTube nahrává herní videa z její oblíbené hry Skyrim a její videa sleduje přes 980 tisíc lidí. I když je to dlouho, vím, že i má teta se nebránila novým možnostem své doby navzdory jejímu věku a že se předčasně odebrala k věčnému spánku. Samozřejmě tehdy nebyly žádné sociální sítě a VHS rekordéry byly vrcholem televizní techniky, ale i tak si pořídila ten nejlepší a nejdražší videorekordér na trhu, a naučila se jej používat. Po její smrti jsem se jej naučil používat i já a osobně dodnes nechápu k čemu mělo to video tak velký a komplexní ovladač (měl dvě vrstvy tlačítek a dal se otevírat).

zdroj: www.springair.de

 

Dalším stigmatem starší generace, která nadává na tu naši jsou youtubeři a influenceři – lidé, kteří tvoří multimediální obsah na sociální sítě a mnohdy svými názory ovlivňují jejich publikum. Samozřejmě uznávám, že někteří tito tvůrci nejsou zrovna vhodní pro mladší diváky, ale to neopravňuje rodiče mladých lidí k zakazování sledování youtuberů z důvodu, že si myslí, že všichni jsou stejní. Ptám se – jaký je rozdíl mezi sledováním zábavných videí na internetu, mnohdy od lidí, kteří jsou v podobné věkové skupině a sledováním nezáživných pořadů, seriálů a filmů v televizi s kopou reklam?

Docela mě pobavil jistý článek na webu idnes.cz, jehož autorkou je naštvaná matka, která si přišla zastěžovat do práce. Obsahem tohoto článku jsou scestné informace a lži. Nejhorší je, že tímto názorem ovlivňuje další čtenáře, z nichž jsou část další matky, které přijímají falešné informace a na základě nich jednají. Tato smutná pravda mě dostává ke smutnému závěru, že influenceři mohou být takřka všichni, a nemusí si to plně uvědomovat, nebo se tak veřejně označovat.

Starší si také stěžují, že počítačové hry škodí dětem, zejména ty akční. Na toto téma již bylo provedeno tucet studií. Výsledkem bylo, že počítačové hry neškodí, právě naopak – pomáhají. Zde se musím také zeptat – jaký je rozdíl mezi hraním akčních her a nuceným sledováním krimi seriálů v televizi, ve kterých je mnohdy více krve a násilí než ve hrách?

Na konec bych dodal, že rozdělování jednotlivých generací lidí mi přijde přehnané, a rozhodně nejde házet všechny lidi do různých kategorií – vše je to o jednotlivcích. Nejsem si jistý, jestli existuje nějaký stručný popis nebo citát pro mou nebo starší generaci – a pokud ano, autor by házel všechny lidi do jednoho pytle, což mi nepřipadá zrovna etické. Jedno je však jisté – mladí lidé, ať už z jakékoliv generace, jsou narcisové, kteří si myslí, že spolkli všechnu moudrost světa a jsou příliš zahleděni do sebe, ale jak čas běží, postupem času z toho vyrostou, což je přirozený vývoj.

Drobná poznámka autora na závěr: pokud se chcete pobavit na téma mezigeneračních válek, právě youtuber Kovy vytvořil úsměvné video týkající se mladších a starších učitelů. Mrkněte na něj!


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

2 thoughts on “Mezigenerační války tu vždycky budou!

  1. Oni vždycky budou konflikty mezi starší a mladší generací. Ale že by by to byly vyloženě války, se říct nedá. Spíš ti lidé k sobě navzájem neumí správně přistupovat a porozumět si. Ale kde je vůle, jde všechno. Ve všech generacích se dají najít otevření jedinci, ale také zabednějci, kteří si hájí to svoje a ani si nepřipustí, že by mohli alespoň tolerovat to, co je pro ně nové, staré či nějaké úplně jiné.

    1. Přesně o tom je tento článek. Na termínu „války“ však trvám. Doporučuji se podívat do některých internetových diskuzí na toto téma – jde v nich doslova o nervy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.