Ta nejzajímavější fakta o Reedovi

Kdo by neměl rád drby. Tyto šťavnaté informace jsou potravou pro každou drbnu, která si vyžívá v tom být neustále informovaná, a vědět co se kde děje. Zároveň pokud neoplývá soudností, tyto informace sděluje dalším drbnám. Světe, div se, nakonec o tom ví celá vesnice, město, okres, ba i stát. Ano, korektní poznámka – už to přeháním. Ale by zajímavé, kdyby se celá země bavila o jedné rozvleklé osobě, ne? Dotyčný jedinec by z toho asi radost neměl, pokud by neměl rád nadbytečnou pozornost. Ach, já zapomněl – jednu či dvě zajímavé osoby, o které se baví celý stát, ne-li svět je náš všemi milovaný prezident Míla a ex-premiér Babčák. Jsou to populární persony, které zná snad každý, a to zejména díky svým dramatům.

Ale věnujme se opět hlavnímu tématu tohoto příspěvku, který vás doslova osvítí (jak vnitřně, tak i venku) – fakta o mně. Nepovažuji se za extrémně zajímavou personu, ale bylo rozhodnuto (z větší části mnou), že bych měl obohatit životy svých čtenářů a čtenářek o nejzajímavější fakta z mého života. Veškeré drbny nyní začínají mít orgasmus a u pusy se jim dělá pěna z toho, jak moc jsou natěšené. Dovolte mi proto, jakožto autora tohoto blogu a tohoto článku, co právě čtete obohatit vaše životy o nejzajímavější informace z mého života. Prosím, nerozšiřovat dál. Ale co si to namlouvám. Stejně se to rozšíří jako mor a po čase většina fakt bude pokroucena. Haha, dobře já. Opravdu nejsem naivní, když si myslím, že se informace o mně rozšíří do celé ČR.

1. DRBNA PÍŠE O DRBECH

Když je řeč o drbech, prásknu na sebe, že jsem hrdým členem komunity drben. Toužím po tom být neustále informovaný, zpracovávat informace a posílat je dalším členům. Pokud se ptáte co z toho mám, tak odpovídám, že jednoznačně potěšení. Baví mě diskutovat se svými kamarády a kamarádkami o tom, kdo s kým, kdo se zase pohádal, kdo poletí z práce, nebo co kdo o někom řekl. Možná to může znít, že nemám nic jiného na práci, než poslouchat a drbat, ale není tomu tak. Zvládám hned několik věcí naráz, a bohužel mnohdy poslouchání za dveřmi dávám větší prioritu, než skutečnému makání. Můj šéf mi dokonce hned několikrát řekl, že jsem nepřiměřeně zvědavý. Dodnes nevím, jestli to brát jako kompliment, nebo jako urážku.

GIF

2. BYL JSEM YOUTUBER

Oh, ano. Mých několik měsíců slávy. Natáčel jsem videa, upravoval je a nahrával je na YouTube s nádhernou představou o tom, že budu slavý youtuber, a budu vydělávat tolik, že moje peněženka bude větší než můj břich. Série okolností tomu však chtěla, abych nadobro skončil s vytvářením kratších sketch videí, na jejichž práci jsem si dal záležet a samotná tvorba mě velice bavila. O následných úpravách, kdy jsem se musel poslouchat hned třeba 5x za sebou, prosím, pomlčme. Dodnes na mém YouTube kanálu pár videí visí, ale přechovávám si je zde pouze z nostalgie.

V rámci video-tvorby jsem si také vytvořil své alter-ego. Jmenovala se Jezebelda a byla to fúrie nejvyššího kalibru. Ironií je, že hraní si za Jezebeldu mě bavilo mnohem víc, než hraní si sám na sebe. Ve stránkách povahy a osobnosti byla velice podobná mé matce – bylo jednoduché si na ní hrát, a dokonce jsem trefil i její módní vkus. Dodnes si pamatuji na výraz svého bratra, když viděl, jak jsem se to ustrojil a jaký jsem si udělal make-up a s tím vším jsem vlezl před kameru. Pořád mě ta vzpomínka rozesmívá…

Miniatura z jednoho videa, které jsem dělal

3. DUŠE HERCE SE NEZAPŘE

Jezebelda nebyla jediná má herecká špička. Na základní škole jsem chodil do dramaťáku a ačkoliv jsem si vždy vysloužil roli vypravěče, chtěl jsem si zahrát alespoň jednou nějakou roli. Popravdě řečeno, když jsem viděl některé své vrstevníky, jak hrají třeba pohádkové padouchy, byl jsem si jistý, že já bych to zahrál mnohem lépe. Ačkoliv jsem byl dítě, tento cíl mi zůstal dodnes. Neřekl bych, že se jedná o můj sen, ale o cíl. Byl bych strašně rád, kdybych dostal šanci hrát byť jen jednou malou bezvýznamnou roli v divadle – a mohl se učit od profesionálů.

4. ŽIJTE DLOUHO A BLAZE

Pochybuji, že se jedná o fascinující fakt, a rozhodně si nemyslím, že tato skutečnost někomu vyrazí dech, ale jsem obrovský fanoušek Star Treku. Znám nazpaměť specifikace lodí své oblíbené Galaxy třídy, znám historii všech lodí nesoucí jméno USS Enteprise, znám jejich kapitány a potají studuji virtuálně Hvězdnou akademii. Dosud jsem se však nerozhodl, jestli chci být inženýr, bezpečnostní a taktický důstojník nebo velitel. Znám od každého trochu: teorii warp pohonu, jak fungují fotonová torpéda a znám některé útočné vzory a jsem si jist, že v kapitánském křesle bych zvládl rozhodovat o lodních operacích a misích.

Zpět nohama na zem. V našem světě hraji skoro každý den masivně hranou online hru „Star Trek Online“, ve kterém velím jedné z nejsilnějších vlajkových lodí Česka a Slovenska, několikrát jsem si zahrál „Bridge Commander“, ve které jsem řešil záhadu zničení jednoho systému a musím říct, že jsem si doslova užíval vyhlašování poplachů, prozkoumání záhady zničení systému Vesuvi a mimo jiné vlastním i model své oblíbené lodi a nedávno jsem si koupil uniformu.

Model Enterprise-D refit

Jednotlivé dialogy z mých oblíbených scén z různých epizod znám nazpaměť a občas si hraji na kapitána Picarda. Může se to jevit jako nedospělé chování, ale baví mě alespoň na chvilku opustit 21. století a všechny své každodenní trable a ponořit se do světa, ve kterém zachraňuji vesmír a velím gigantické lodi, co se dokáže v případě potřeby rozdělit a na palubě je přes 1000 členů posádky.

„Zadejte kurz do soustavy Veridian, maximální warp!“

5. VŽDY O PÁR LET POZADU

Nejsem si jist, jestli v tom má prsty mé neštěstí nebo smůla, ale pokaždé když vypukne nějaký trend, ze kterého všichni šílí, mine mě to a já se o pár měsíců až let později do tohoto trendu zažeru a odmítám se jej jen tak vzdát. Kdykoliv objevím po této době něco nového (z pohledu druhých hodně starého a nemoderního), cpu to všem kolem sebe a nutím své známé a přátele to také vyzkoušet, byť si to vyzkoušeli už dřív. Může se jednat o film, seriál nebo sociální síť. Není to dlouho, co jsem byl seznámen se Snapchatem, který pomalu vyklízí pole pro Tik Tok a Instagram. Můžete jen hádat, kdo na Snapchatu dnes tráví víc času, než je zdrávo. Pamatujete na fidget spinnery? Ty mě minuly jen o pár měsíců…

Fidget spinner – trend, který letěl pár let dozadu

6. ODPOR JE MARNÝ

Předchozí fakt se slučuje s tímto – když se něčemu dlouho vzpírám, bojuji za to, že například nikdy nevyzkouším Spotify nebo Snapchat, ať si o něm říká kdo co chce, stejně mě něco donutí si jej alespoň vyzkoušet a já později zjistím, že to není tak špatná sociální síť, jak jsem si doposud myslel. Ba naopak – líbí se mi tam a doslova si v ní plavu. Stane se ze mě jedna malá čudla v moři velkých ryb. Totéž se mi stalo i v případě Star Treku. Byl jsem přesvědčený, že se jedná o absurditu a pak jednoho dne mě zachvátila zvědavost a já na chalupě s bratrem sledoval v televizi jednu epizodu Voyageru, ve které se všichni nechali zduplikovat a své dvojníky nechali svému osudu na planetě třídy Démon, kde teploty dosahovaly velice nebezpečných hodnot pro běžného člověka. Pro Stříbrnou krev to byl ale domov.

7. JSEM CELÝ ŽHAVÝ DO PRÁCE

Pokud se začnu věnovat práci, která mě baví, a která mě chytne, jsem schopen do ni vložit veškerý svůj čas a sílu. Musím pracovat bez přestávky, aby úkol dokončil a jako bonus získám dobrý pocit ze sebe sama. Problém však nastává, když musím projekt pozastavit, nebo odsunout na jinou dobu pro dodělání. Velice často se stává, že se mi úkol dokončit nechce, a pokud musím, dělám to s odporem. Zkrátka když odložím rozdělanou práci, patrně ji už nikdy nedokončím.

8. TELEFONOVÁNÍ? RADŠI ZPRÁVY

Přiznám se, že se mi protiví telefonování. Nemám rád, když mě někdo volá a já musím hovor zvednout, zejména v případě, když je to velice důležité. Faktem bohužel zůstává, že hlasová komunikace prostřednictvím telefonu je mnohem rychlejší než textová, a zároveň zde nehrozí, že odpověď dostanu následující den nebo příští týden. Ignorovat vyzváněcí telefon také není snadné. Vždy si pak říkám, že to mohlo být něco urgentního – třeba že někdo zemřel, nebo že jsem vyhrál balík peněz. Upřednostňuji textovou komunikaci přes chat nebo email. Oproti telefonování mám dostatek času si vše promyslet, ověřit, jestli jsem nezapomněl na nějakou podstatnou myšlenku nebo bod a ještě příjemně příjemci popřát hezký zbytek dne. U hovorů se snažím, aby byly co nejkratší a nejprostší – což je obvykle následováno zdrojem nekompletních informací.

GIF

9. ROMANTIK AŽ ZA HROB

Jako introvert čekám, až si mě adoptuje nějaký extrovert, případně introvert s odvahou mě oslovit. Nedělá mi problém být v potencionální známosti ten aktivnější, ale ten druhý bude určitě zaskočen tím, jaký vášnivý romantik dokážu být, když se snažím. Zapojuji své přednosti a pokud jde do tuhého a já začínám být lehce zoufalý, zapojím i všechny své zbraně: kupříkladu intimní atmosféru při romantické večeři, svíčky, romantickou hudbu na pozadí a rozhodně nevynechám svůj šarm a pokusy o vtipy, které buď pobaví, nebo mě vtipně ztrapní. Rovněž se držím pravidla, že postelové scény přichází až po třetím rande. Považuji si za jemného člověka, pokud jde o navazování romantických vztahů a dbám na to, aby se ten druhý cítil příjemně a netlačím tzv. na pilu.

Zároveň mě napadlo, že když jsem nadmíru romantický je možná příčina, že jsem sám. Možná bych neměl být tak měkký. Měl bych si hrát na tvrďáka, i když mi to příjemné moc nebude.

10. OKUSIL JSEM ŽIVOT NA ULICI

Se svou matkou jsem nikdy neměl moc dobrý vztah. Jednoho dne jsme se pohádali natolik, že se rozhodla mě vyhodit z domova. Před byt mi vystěhovala všechny mé věci (nikoliv ty, co mi koupila ona) a mimo jiné si ty cennější kousky, byť byly mé, nechala. Neměl jsem kam jít a svého jediného přítele a jeho rodinu jsem s tím obtěžovat nechtěl. Téhož dne se mě zželel otčím a nabídl mi azyl v domě po babičce, který stejně nikdo po její smrti neudržoval. Dokonce mě autem přestěhoval věci přímo tam. Naneštěstí tento dům stojí na opačném konci města, a tak matka měla do tohoto domu neomezený přístup. Žil jsem v tom domě rok, a bydlel bych v něm dál (snad bych jej dokázal i pomalu renovovat), ale přišla další brutální hádka a já se rozhodl, že takhle to dál nejde. Už mě nebavilo se neustále nechat okrádat o cenné věci a jídlo, co jsem si sám koupil. Zasedl jsem k počítači a hledal si nové bydlení – byt v pronájmu. Po několika neúspěších jsem si konečně našel nový domov. Podepsal jsem smlouvu a začal se pomalu a tiše stěhovat. Uplynulo pár měsíců a přestěhoval jsem se úplně bez toho, aby se táta nebo matka dozvěděli, kde bydlím. Konečně jsem měl soukromí a své bydlení. Dodnes jsem na svůj byt hrdý, jak jsem si ho dokázal zařídit. Také jsem moc vděčný svým přátelům, že mi pomáhali sestavovat nábytek a provádět menší práce, které bych sám určitě nedal.

Do komentářů mi můžete napsat, jaký fakt vás nejvíce ohromil. Budu se těšit na jakoukoliv odezvu.

Drobná poznámka autora na závěr: ačkoliv jsem měl ke zpracování tohoto článku jistou nechuť, neboť jsem měl zpočátku problém s vymyšlením deseti zajímavých faktů, nakonec jsem jich ze sebe dostal třicet. Ještě těžší bylo vybrat ty nejlepší lahůdky, které o sobě mohu říct i za cenu potencionálního rizika. Abych byl upřímný, když jsem se do toho dostal, bavilo mě ze sebe tahat ty největší pikantnosti a sám jsem se divil nad tím, jak moc nakonec zajímavý jedinec jsem, byť jsem si odmítal přiznat.


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě se na články Káji a Dominky, co o tomto tématu píší.

11 thoughts on “Ta nejzajímavější fakta o Reedovi

  1. Telefonovanie neznášam. Na YT nahrávam aj ja videá, tak nejako ma to odjakživa bavilo natáčať, aj keď to beriem len ako vedľajšiu záľubu. Klebety veľmi nemusím, nie je to príjemný pocit, keď vieš, že o tebe hovorí celá dedina a len prejdeš okolo pár ľudí a počuješ šepot a svoje meno. Zažila som na vlastnej koži. A k životu na ulici – mrzí ma, že si mal takúto skúsenosť.

    1. Díky této zkušenosti jsem se naučil, jak se starat sám o sebe. Když to vezmu z jiného uhlu pohledu, vlastně jsem matce za to vděčný. Dala mi tím tu nejcenější lekci, což ze mě dělá něco víc oproti mému bratrovi, který je mamanek, a který se sotva postará sám o sebe, byť je starší.

  2. Takže trekkie, jo? 🙂 Nečekala jsem hlavně poslední bod. Skutečně jsi to neměl lehké. A svou romantickou povahu, prosím, neměň 🙂 I ta má svoji cílovou skupinu!

  3. Ahoj, tvůj blog jsem našla přes bloggerskou výzvu na blogu Elizabeth, kterou sleduju už dlouhá léta. Kdysi dávno jsem psala blog opravdu aktivně a hrozně moc blogů jsem i četla, ale v poslední době mi přijde, že tahle sféra poněkud odumírá, proto jsem tak ráda, že jsem narazila na tvůj blog, kterej je podle mě naprosto skvělej. 🙂 Píšeš moc pěkně a poutavě a podle mě jsi velmi zajímavá osobnost.
    Co se těchto faktů týče, naprosto souhlasím s tím bodem o telefonování. Proč ti lidi nemůžou prostě napsat, nechápu. Na světě neexistuje moc lidí, jimž dobrovolně přijmu hovor. Vadí mi, že u toho nevidím, jak se ten druhej tváří. A úplně nejvíc mě děsí představa toho, že musím vytočit cizí číslo (třeba doktora nebo tak) a zavolat mu.
    Také se mi líbí ten bod o romantičnosti – a souhlasím s jedním z předchozích komentářů, rozhodně neměnit!! Takovejch lidí je jako šafránu. 🙂
    A fidget spinnery jsou skvělý. V době, kdy to bylo v kurzu, jsem si jeden pořídila a trošku se za to styděla, bylo to skvělé guilty pleasure, stejně jako teď takové ty pop-it praskací hračky, které mají simulovat bublinkovou fólii.
    Pěkný den přeji. 🙂

    1. Moc děkuji za komentář a jsem rád, že se ti tento blog líbí. Rovněž děkuji, že si myslíš, že jsem zajímavý.

      Volání doktorům ještě nic není. Spíš pokládám za horší zvednout telefon personalistovi, improvizovaně odpovídat na pár předběžných dotazů a domlouvat si schůzku. Po ukončení hovoru si stále říkám, jestli jsem neřekl něco špatně, nebo jestli jsem nezkazil obrázek o sobě.

      Tobě také přeji hezký den.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.