O prvním kontaktu s návykovými látkami

V mládí jsem byl vysoce kultivovaný a vychovaný člověk, který by vědomě alkohol nepožil a už vůbec by se ani nepodíval na drogy. Bohužel jak čas plynul, s ním plynuly i mé názory a přesvědčení o mé „čistotě“. Alkohol jsem požíval při zvláštních příležitostech (například při slavnostním okamžiku přivítání nového roku nebo na narozeniny), ale drog jako je marihuana nebo LSD jsem se stále vyhýbal a zarputile prohlašoval, že se toho nikdy nedotknu, neboť znám konsekvence užívání těchto omamných látek. Stále vzpomínám na ten zážitek, kdy k nám do města zavítal drogový vlak. Žádné obavy, drogy jakéhokoliv druhu se zde v žádném případě nepřechovávaly. Tento vlak měl edukativní účel. Zhruba v osmé nebo deváté třídě (bohužel si nejsem už jistý) jsme se vypravili na exkurzi do tohoto vlaku, abysme sami na vlastní oči viděli jaké to je, když si někdo vezme drogy a co to znamená nejen pro něj, ale i pro jeho okolí. Zažil jsem simulovaný zážitek transu, viděl jsem standardní příbytek drogových dealerů, který do drog spadli už natolik, že jim téměř není pomoci, pocítil jsem umělý pach těchto látek a na závěr jsem se na pár vteřin objevil i televizi. Byl to velice silný zážitek, a proto na něj dodnes vzpomínám, neboť na mě zanechal silnou stopu.

Všechno se má zkusit

Jak jsem však zmiňoval s časem se mění i mé názory. Navzdory tomu, že jsem k těmto látkám měl a mám stále odpor, řekl jsem si, proč to nezkusit – život je příliš krátký na to, abych se vyhýbal všemu. Nevím, jak mě do toho kamarád přemluvil, ale vím, že jsem měl upito vzhledem k probíhající oslavě. Věděl jsem, že kamarád s tím už má zkušenost. Nakonec jsem byl rád, že mé poprvé v tomto případě bylo s ním. Kouření jsem nikdy nefandil a vlastně cigaret se vyhýbám stále, byť neříkám, že se nevyhýbám pasivnímu kouření, kterému leckdy nemohu uniknout. To horko, které se mi rozlévalo do plic bylo nepříjemné, ale zároveň i příjemné. Pociťoval jsem, jak se mi mění nálada a smál jsem se všemu – ať šlo o nějaké slovo, byť nesmyslné, tak i různým gestům. S kamarádem jsme se smáli všemu – i schodům, psovi, či jakémukoliv slovu, co kdo řekl. Živě si vybavuji, že se mi motala hlava, byl jsem vysmátý jak nikdy jindy a můj kamarád se válel po podlaze a hrál si na brouka na zádech. Po pár hodinách euforie vyprchala a mně bylo neskutečně blbě. Na zážitek však nikdy nezapomenu.

S alkoholem je život snesitelnější

Pokud jde o alkohol, holduji pouze vínu (červené nebo bílé – to je jedno, hlavě to musí být polosladké), whiskey, pivu a vaječnému likéru. Snesu i rum smíchaný s větším podílem CocaColy. Když jsem opilý, obvykle se u mě projevuje jedno ze dvou možných variant chování: buď se z uzavřeného introverta stane veselá kopa, která se dokáže bavit s lidmi celé hodiny a ještě je dobře bavit, nebo agresivní šílenec, který se pohádá kvůli banalitě s nejbližší osobou. Mohu hrdě prohlásit, že nejčastěji se u mě projevuje první možnost, a tudíž vliv alkoholu mě zbavuje zabrán, mého studu a v dané chvíli je mi jedno, co si kdo o mně myslí – hlavní je, aby byla zábava. Jasně si vzpomínám, kdy jsem byl opilý poprvé. Kamarád mě přemluvil, abych se zúčastnil třídní party u spolužáka, kde jsem měl v úmyslu se zdržet jen pár hodin. Dva moji přátelé mi nalévali do džusu vodku, aniž bych si toho všiml a to, že začínám být v rauši jsem měl poznat v okamžiku, když jsem začal před všemi zpívat a tancovat, nebo když se mi začala motat hlava. Za ten večer jsem provedl daleko stupidnější věci, za které se dodnes stydím. Rozhodně byl také zážitek sedět ve dvě hodiny ráno v sauně, kdy ze mě postupně účinky alkoholu vyprchávaly. Spolužák popsal tuto událost, že jsem byl opilý poprvé tak, že se jednalo o velkou akci jako u vynalezení penicilinu.

Alkoholu se nebráním. V této oblasti jsem dost polevil. Piji, když mám silnou depresi, a jak říká Karen Walkerová z mého oblíbeného seriálu Will a Grace, s alkoholem je živit zábavnější, s čímž, bohužel, musím souhlasit. K oslavám nebo k party bezpochyby také patří alkohol. Dnes si již nedokáži představit oslavu, na které by se pil pouze jablečný džus. K drogám jsem stále skeptický – vyzkoušel jsem pouze marihuanu a nemám v úmyslu zkoušet něco jiného. Pro ten zážitek mi to stačilo. Nehodlám riskovat eventuální možnost, že by se mi do drogového ráje podařilo spadnout.

GIF

Cigarety jsou bránou do pekla

Co se týče cigaret – to, jak všichni víme, se dělí na aktivní a pasivní kouření. Přísahám, že aktivně jsem nikdy nekouřil, a když cítím ten smrad, nebo vidím spotřebu peněz, jsem si jistý, že po tom ani netoužím. Nemluvě o neatraktivním pohledu na černé plíce, nebo jakékoliv jiné fyzické projevy, které se na kuřákovi podepisují. Pasivní kouření se bohužel nemohu vyhnout. V mém okolí je mnoho lidí, kteří kouří a já se oblaku jejich smradu nemám šanci vyhnout. Ano, nabízeli mi cigaretu, ale jako pán na jednom komunistickém plakátu říká důrazné „NE“, tak v tomto ohledu já říkám „NE cigaretám“.

Drogy nejsou vždycky drogy

Drogy vždy nemusí znamenat omamné látky. Za drogu můžeme považovat i třeba takovou nevinnou čokoládu. Bohužel na ní jsem byl jeden čas hodně závislý, a bezpochyby to na mě zanechalo následky. Nejenže jsem zjistil, že se po požití čokolády mi rudne celý obličej a dělá se mi na něm takové akné, které svět ještě nezažil, ale zároveň se po ní tloustne a riskuje cukrovka. Této závislosti jsem se, díky bohu, zbavil. Nejednalo se zrovna o jednoduchý proces, ale když jsem upoutal svou pozornost na něco jiného – zdravého (ovoce), šlo to snáz. Netvrdím, že dnes si čokoládu nedopřeji. Hlídám si však množství a stav své pleti. Když jedno nebo druhé přesáhne optimum, vím, že se opět řítím do propasti.

Podělte se v komentářích o svou první zkušenost s omamnou látkou, a jakou to na vás zanechalo stopu. Diskuze je vítána!


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě se na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

2 thoughts on “O prvním kontaktu s návykovými látkami

  1. Tiež občas pijem. Najradšej mám ružové víno, vyskúšala som však aj ovocnú vodku či Fernet a mala som obdobie, kedy som milovala pivo. Ale vždy viem, kedy mám dosť. A máš pravdu v tom, že to povoľuje zábrany. Ja keď mám trochu vypité, smejem sa, rozprávam a spievam, vôbec nerozmýšľam nad tým čo si o mne kto myslí.
    Drogy som neskúšala nikdy a ani neplánujem. Čo sa týka fajčenia – tiež sa nevyhnem pasívnemu fajčeniu, pretože celá moja rodina fajčí. A keď si traja ľudia naraz zapália, je to peklo. Ale čo ja zmôžem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.