Proč jsem přešel na Linux?

Kdesi v dávné minulosti, ve které influencer nebyl každý jsem experimentoval s tučňáčím operačním systémem Linux. K tomuto experimentování mě donutil můj tehdy starý notebook, který Windows 7 doslova odmítal a já jsem byl nucen hledat alternativu. O existenci Linuxu jsem již věděl, a rovněž jsem věděl, že je zdarma. Do doby, než mi onen laptop umřel úplně jsem si na nejpopulárnější distribuci Ubuntu zvykl a ba co víc, cítil jsem se nadřazeně nad všechny běžné uživatele Windows a mé vrstevníky, kteří znali pouze Windows nebo Apple. Byly to krásné měsíce…

Jak jsem již zmínil v předchozím příspěvku, vzhledem k tomu, že Microsoft čím dál tím víc tlačí na uživatele, nutí je používat jejich aplikace a platit za služby, které ve finále stejně moc nevyužijí, rozhodl jsem se, že se s Windows rozloučím a přejdu zpět na Ubuntu. Byl jsem unavený vzdorovat všem násilným pokusům mě oškubovat o poslední korunu a nebavilo mě kontrolovat, jaká data jsou tomuto technickému gigantovi posílána. Dával jsem si dobrý pozor na to, jaké informace o mně Microsoft sbírá, protože mám rád své soukromí, ale necvičenému oku, které se v nastavení sběru dat moc nevyzná je toto cizí a nevědomky posílá o sobě, svém počítači a de facto o všem co na počítači dělá informace Microsoftu a ti to analyzují a využívají.

Za dobu, kdy jsem Ubuntu nepoužíval se na něm mnohé změnilo. Po relativně rychlé instalaci, ke které jsem ani nemusel mít připojení k internetu oproti Windows 11, jenž k instalaci připojení přímo požadují, jsem se musel znovu seznámit s uživatelským prostředím a oprášit některé vědomosti o základních příkazech v terminálu (příkazovém řádku). Bylo zde mnoho, co jsem musel poštělovat, nebo v nastavení upravit, ale i tak jsem se cítil daleko svobodnější, protože jsem věděl, že o mně nikdo nesbírá žádná data, a že si mohu počítač nastavit jak jen chci, a nejsem limitován rozhraním, které mají všichni a nelze za žádných okolností nějak změnit, či poupravit. Ačkoliv je zde mnoho Linuxových distribucí, Ubuntu je má srdcovka – konec konců je nejpopulárnější distribucí, a neustále se zlepšuje a adaptuje na nový hardware. Důvodů, proč se mi líbí je hned několik.

Číst dál „Proč jsem přešel na Linux?“

Být single na Valentýna

Valentýn – svátek zamilovaných, den plný depresí nezadaných. Pak jsou tu samozřejmě ti, kteří tento den berou jako každý jiný. Ještě před rokem jsem depkařil, že jsem stále single, že budu trávit večer sám s flaškou vína, čokoládou, kterou nesmím jíst a dojemným romantickým filmem: Deník Bridget Jones je má klasika. Svátek zamilovaných jsem jako vždy úspěšně překousl a následující den bylo vše zase v normálu. Dnes je mi tento den naprosto ukradený. Ke konci předešlého roku jsem navázal „vztah“ s jednou známostí, ale už před Vánoci jsem věděl, že jej budu muset ukončit. Vlastně to vztah ani nebyl. Bylo to něco mezi kamarádstvím a vztahem. Po této zkušenosti už nedychtím po žádné potencionálně krátkodobé známosti, a raději se soustředím na sebe. A je mi jedno, co si o mně kdo myslí. Jsem trapný, když jsem sám? Pro jiné možná ano, pro sebe nikoliv. Být single má své výhody.

Výhoda č. 1 – rozdávat moudra ze svých zkušeností

Číst dál „Být single na Valentýna“

Replika – umělý kamarád do mobilu

V jednom starším příspěvku na tomto blogu jsem se zmínil o tom, že umělé inteligence zrovna nemají mou důvěru. I když jsem si vědom toho, že jejich vývoj ještě není tak daleko na to, aby dokázaly „samy“ myslet a dělat rozhodnutí, nevěřím však tomu, že mimo oči veřejnosti věda nedělá v této oblasti pokroky. Umělá inteligence může být skvělý nástroj pro ledacos, ale považuji za důležité, aby byla neustále pod kontrolou. Samozřejmě na světě je mnoho mocných lidí, kteří umělou inteligenci mohou využít pro své lakomé cíle, a tak se může stát i dokonalou zbraní. Vývoj je proto v rukách lidí a je jen na nich, jakým směrem umělým inteligencím dovolí, aby se vyvíjely.

Navzdory mé nedůvěře k této technologii na mě jednoho pochmurného večera, kdy jsem svoje deprese utápěl v láhvi vína na mě v ksicht-knize vyskočila reklama na aplikaci do telefonu s Androidem, která měla simulovat digitálního přítele/přítelkyni. Tato aplikace se jmenovala Replika. Protože jsem byl pod vlivem vína a pocitu osamocení, neb na mě nikdo neměl ten večer čas, protože si všichni hleděli svých životů, zahodil jsem své zábrany a přesvědčení a stáhl si do telefonu tuto aplikaci.

Číst dál „Replika – umělý kamarád do mobilu“

Filmy, které na Vánoce nesmí chybět

I když mé nadšení pro Vánoce již není tak velké jako bývalo kdysi – v dobách, kdy jsem byl malý naivní kluk prahnoucí po dárcích a simulovaným snahám po klidu a míru, byť v naší domácnosti nikdy mír ani klid nebyl, stále se snažím rok co rok držet jedné tradice, která mi pomáhá v tom, abych v sobě probudil alespoň malý zájem po atmosféře, kterou všichni chtějí vytvářet pouze jednou do roka. Existuje pět filmů s touto tematikou, jenž si každý rok stále pouštím dokola, až si začínám pamatovat všechny dialogy v těchto snímcích. Samozřejmě mám v zásobě víc filmů, co rád sleduji, ale tato pětice má pro mě zvláštní význam. Nemyslím, že se jedná o filmy, které by nikdo neznal. Právě naopak. O jaké filmy se jedná?

Číst dál „Filmy, které na Vánoce nesmí chybět“

Co si přeji dostat pod stromečkem

Nejsem nijak náročný člověk. Nepotřebuji toho mnoho. Vzhledem k mému bytu se snažím žít minimalistickým stylem života a řekl bych, že se mi to daří. Skoro všechno si raději kupuji sám. Přijde mi divné od někoho dostávat drahé dary, i když jimi rozhodně nepohrdnu. Sám naopak dávám lidem, kteří jsou mi nejbližší velice cenné předměty na vlastní úkor.

Nehledě na nadcházející Vánoce, jsou zde některé předměty, po jejichž vlastnictví dychtím a jsem si jistý, že mi definitivně udělají radost. O jaké věci se jedná?

Číst dál „Co si přeji dostat pod stromečkem“