Výkřik ajťáka v posledním tažení

Když jsem si hledal práci, zkusil jsem své štěstí a zašel jsem do nedaleké fabriky, která stojí poblíž mého domova. Byl jsem připravený na cokoliv a klidně bych svolil k tomu, že bych dělal mravenčí práci ve výrobě. V onen den jsem měl štěstí a narazil jsem na svého známého, který mě a pár dalších mých spolužáků měl na starost během naší školní praxe, kterou jsme zde vykonávali. Vešel jsem na recepci a tam stál. Právě vyřizoval posledních pár záležitostí a jak jsme se bavili, řekl mi, že odchází. Vzápětí mi dal kontakt na nadřízeného s tím, že pokud bych měl zájem o jeho bývalé místo, mám využít tento kontakt. Měl jsem neskutečné štěstí.

Ještě ten den jsem napsal email šéfovi a on mi následující den odpověděl. Protože mě také znal, aniž bych si to přiznal, získal jsem protekci. Ačkoliv pohovor s personalistkou a šéfem mého šéfa neproběhl zrovna podle mých představ vzhledem k nervozitě a mým tehdejším schopnostem mluvit jasně a plynule v angličtině, práci jsem i tak získal. Byl jsem šťastný jako blecha. Sobě jsem si slíbil, že budu pracovat tak usilovně jak jen mohu, a že nikdy nezklamu onoho známého, který mě dal tuto příležitost, včetně šéfa.

Ze začátku to byla zábava. Byl jsem snaživý, iniciativní, spolehlivý a velice efektivní. Naneštěstí jak to tak bývá, někteří mou zapálenost pro tuto práci začali využívat. Snažil jsem se to ignorovat, nicméně se stále přibývající prací, složitějšími korporátní procesy a mimo jiné i ne příliš přátelštími kolegy i zákazníky, všichni docílili toho, že má efektivnost poklesla, můj zájem o IT oblast ustal a také se mi dnes příčí pracovat s lidmi, zejména se zákazníky, kteří nejsou vždy milí a zdvořilí. Rovněž jsem pochopil, že každý dobrý skutek je potrestán. Co to znamená? Kdykoliv se mi naskytla příležitost splnit úkol nad rámec mých povinností, nedostal jsem žádné ocenění. Právě naopak mě tento skutek přivedl do nesnází.

Protože pracuji jako IT support ve fabrice jako kontraktor (jsem zaměstnanec cizí firmy a nepobírám žádné benefity jako holky a kluci ve zdejší fabrice), tedy že lidé ve výrobě jsou mými zákazníky, sleduji jak jedinci, kteří sem nastoupili jako noví zaměstnanci – kterým jsem dával počítače, telefony a poskytoval podporu – rostou a kariérně se vyvíjejí. Mnozí dnes zastávají velké pozice, mají na starosti důležité projekty a oproti nim jsem já stále na stejným místě, protože nemám kam růst. Můj zájem o obor informačních technologií je skoro mrtvý a nijak extra mě již nezajímají jakékoliv novinky ze světa počítačů a telefonů. Díky tomuto zaměstnání jsem pochopil, že toto není má cesta. Podobně jako to pochopil můj předchůdce, o kterém jsem se zmiňoval na začátku. Právě z něho je dnes vynikající fotograf, filmař a cestovatel a v jeho tvorbě nacházím zalíbení a inspiraci. Snažil jsem se, aby tento chlápek byl mým vzorem. Když sleduji jeho videa, dívám se na fotografie a na sociálních sítích pozoruji, kam cestuje a jaké nabírá zážitky, přivádí mě to k myšlence, proč bych měl zahazovat svá nejlepší léta v místě, kde je korupce, nespravedlnost a těžká dřina. Lidem se zde nedá zavděčit a i když se držím stanovených postupů či nikoliv, stejně skoro každý den odcházím domů vystresovaný a naštvaný na celý svět.

Meme, co dokonale popisuje mé každodenní ráno

Co se mnou bude?

Velice rád píši. I když tvořím texty už mnoho let, neustále se mění pravidla tvorby textů. Pochybuji, že by mě knihy uživily, a proto sázím na copywriting, nicméně u něj jde hlavně o linkování odkazů, marketingové bláboly a snahu nejvíce zapůsobit na potencionálního zákazníka. Netvrdím, že by mi to nešlo, nicméně nepopírám, že se v tomto ohledu nemám co učit.

Velice mě také láká jít ve šlépějích mého předchůdce – fotografovat. Problém však je, že má finanční situace mi nedovoluje se trochu „rozšoupnout“ a pořídit si kvalitní techniku. Momentálně se spoléhám na fotoaparát ve svém novém telefonu, jehož funkce teprve ještě poznávám, ale fotí daleko lépe než můj starý telefon. Rovněž občas využiji možností svéhé starého malého kompaktu Canon, který už půl roku neviděl světlo světa, neboť můj telefon fotí daleko lépe.

Je rozhodnuto…

Pointa je, že za dva roky, co pracuji jako ajťák jsem pochopil mnoho věcí, naučil se mnoha dovednostem, zjistil jsem, že pracovat jako korporání děvka nechci a také jsem dostal nápad pracovat sám na sebe bez jistosty stále mzdy. Jedno je však jasné – chci změnit práci, obor a dělat to, co mě baví a nikoliv do sebe nechat denně kopat.

 


Mohlo by vás zajímat

1 thought on “Výkřik ajťáka v posledním tažení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.