Mít řidičák není povinnost!

Jedno z mnoha předsevzetí, co poslední roky neustále odkládám na neurčito je, že si udělám řidičák, a pořídím si vlastní auto. Kolikrát jsem si už představoval, jak jen tak bezcílně jezdím v noci po městě, sleduji světla, poslouchám klidnou muziku a nemusím se nervovat nad příšerným provozem. Naneštěstí má současná finanční situace mi nedovoluje si tento luxus dopřát. Úspěšně složit zkoušky autoškoly a získat řidičský průkaz je jedna věc, ale koupit si auto, byť na splátky, je věc druhá. Vzhledem k faktu, že jsem svázán na další tři roky jednou půjčkou, vůbec mě nevzrušuje představa si vzít druhou, a to ještě na auto, které potencionálně může odejít do šrotu dříve, než bude splaceno.

Mít řidičský průkaz není povinnost!

Moji vrstevníci mají autoškolu již úspěšně za sebou. Papíry na auto si udělali během studia, nebo až po studiu. Když se mě ptají, zda-li už mám řidičák, přijdu si divně, když jim odpovídám, že nikoliv. Vrhají na mě pak opovržené pohledy podložené otázkami, kdy si konečně ten řidičák udělám, proč ho stále nemám, nebo jestli se toho bojím. Nebaví mě odpovídat na tyto otázky, neboť necítím žádnou povinnost, abych jej vlastnil. I když jsem si vědom toho, že mi zůstane, a že se mi může v budoucnu hodit bez toho, abych se strachoval o expirační platnost, necítím žádnou potřebu, abych si jej zrovna dělal.

Bez auta dokáži žít

Když jsem se stěhoval do svého nového bytu, nikoho jsem nežádal o pomoc, aby mi něco převezl. Své věci, včetně lehčího nábytku a elektroniky, jsem si přenesl ručně v taškách a pokud šlo o větší a těžší předměty – to mi bylo dopraveno až ke dveřím dovážkovou službou prostřednictvím které jsem si vše kupoval, neboť jsem si musel vybavit celý byt od nuly. Musím také dodat, že jsem občas byl nucen zaměstnat své přátelé, nicméně i tak jsme se obešli bez pomoci čtyřkolového ničitele ovzduší.

Dělám něco pro své tělo

Co se týče nákupů, i v této oblasti se spoléhám na své ruce a nohy. Mnoho lidí chodí do posiloven, aby získali nějaké svaly a sílu. Činky mi v tomto případě vynahrazují těžké tašky, které táhnu z jednoho konce města na druhý. Na doporučení mého dávného kamaráda Kuby občas chodím na velké nákupy s batohem, do kterého také nacpu vše, co se mi nevejde do tašek. Ve finále posiluji ruce, nohy i záda současně a nemusím za to platit každý měsíc žádné přehnané částky (vyjma těch nákupů).

Pro líné existují i expresní služby

Na druhou stranu, mám i dny, kdy se mi nechce nic dělat, a kdy si připadám jako líná kočka. Není to dlouho, co jsem objevil kouzlo služeb Rohlíku. Kurýr mi vše doveze a přinese dokonce i před dveře. Jak jednou řekla Grace Adlerová v jedné epizodě seriálu Willa a Grace: „dnes je renesance líných hladovců.“

Víc ušetřím

Rovněž ani nedychtím po tom, abych si schraňoval extra finance na náklady auta. Již jsem uvedl, že má finanční situace není zrovna růžová a obávám se, že bude i horší. Náklady za benzín, pojištění, případné opravy by mi značně narušily můj rozpočet a já bych neměl jinou možnost, než si najít druhou práci, nebo celý měsíc jíst chleba s máslem. Samozřejmě také musím zmínit možnost nežádaného získávání pokut. Jsem si naprosto jistý, že bych dodržoval všechna silniční pravidla, ale také jsem si jistý v tom, že i kdybych jednou jedinkrát jen trochu zariskoval, přišlo by mě to draho. Na tyto situace mám obrovské „štěstí“. Kromě toho, dostat pokutu by pro mě byl obrovský šok. Cítil bych se podobně jako když jsem v první třídě dostal černý puntík jen za drobnou hanlivou poznámku vuči spolužačce.

Jako prostý chodec nemohu nikomu ublížit. Vyhýbám se tím tak tomu, že tím pádem bych nikomu nemusel platit za drobné zranění, poškození auta, nebo se vyhnu zbytečnému papírování ohledně nehody a právě naopak jsem jako chodec ve výhodě, že mohu peníze naopak získat.

Vyhnu se stresujícím situacím

Již jsem byl několikrát svědkem toho, že řidič auta zabloudil, a nevěděl kam jet. Představa, že bych si sám zažil tento pocit není pro mě zrovna přijemná. A jetště víc nepříjemné by bylo, kdyby mě někde v hustém provozu umřel motor, nebo mi píchlo kolo. Zacpal bych provoz, musel bych poslouchat nadávky kolemjedoucích a patrně bych propadal panice. Opravdu nemám zájem si toho zažít.

GIF

Zkrátka do současnosti jsem si dokázal poradit bez auta a zejména bez jeho vlastnění. Nevidím důvod, proč by se to v blízké budoucnosti mělo změnit. Nepopírám, že si řidičský průkaz nikdy neudělám, neboť jednoho dne na to určitě dojde, protože budu muset, ale jak už jsem na začátku uvedl, tento cíl odsouvám na neurčito.

6 thoughts on “Mít řidičák není povinnost!

  1. Taky nemám řidičák. A mám dojem, že bych si ho ani zařizovat neměla. Jednak jsem hrozny zmatkár, velice snadno propadnu panice při nepředvídatelných situacích a také blbě vidím.

  2. Řidičák sice mám, rodiče mi ho zaplatili těsně po střední, ale od té doby jsem nejezdila. Zjistila jsem zkrátka, že řízení není činnost, která se mi líbí, kterou zvládám a o kterou mám zájem. S tím, že člověk za auto, benzín, pojištění, údržbu a všechno dost ušetří, souhlasím. Stačí jen sledovat, jak to mají rodiče a bratři, mezi kterými jsou dohromady tři auta, a jak pořád kolem aut něco řeší. Když jsem se stěhovala nebo teď něco velkého stěhuju, tak není problém se s nimi domluvit, do tohohle města stejně jezdí často, a kdyby bylo nejhůř, jak říkáš, obchody s nábytkem dopravu taky nabízí a některé i po městě zdarma. A na zbytek je tu MHD a meziměstská doprava, která mi bohatě stačí. Sice se člověk musí přizpůsobovat jízdnímu řádu, ale na to jsem zvyklá od základky. Bez řidičáku ve městě to jde zvládat v pohodě, uznávám, že u rodičů na vesnici už by to problém byl. Ale jelikož jsem v tom městě, nemám žádnou potřebu na tom něco měnit.

    1. Přesně jak říkáš. Ještě pokud se jedná o velkoměsto jako je třeba Praha – jezdit tam autem považuji za šílenství, zejména v centru.

  3. Přesně tak, bez řidičáku a auta se dá žít úplně v pohodě!
    Občas si mě někdo na oko dobírá, no, je to nezvyk. Přijde mi, že na muže je v tomto větší nátlak, takže to máš asi trochu těžší než já.
    Máme auto v rodině, hodí se, ale nevidím důvod, abych ho řídila i já nebo abychom si kupovali druhé. Jezdí autobusy, vlaky, taxíky, mám nohy… Nikdy jsem s tím neměla problém.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.