Ve třiceti sám a bez budoucnosti

Být populární hvězdou na poli věštců musí být nehorázně úžasný. Vidíte budoucnost lidí, které ani neznáte, nikdy jste je neviděli a dost určitě je nikdy neuvidíte a podle karet, které věštec koupil v obchodě ve slevě může určovat osudy a životní nástrahy zcela neznámých lidí, kteří věštcům za to ještě platí. To je prostě práce snů! Samozřejmě ze sebe dělají idioty, mnohdy se ptají, zda-li jsou to vůbec oni, nebo si hrají na štěně, ale to je jen malá cena za to, že vyškubávají z peněz naivní seniory a zoufalé ženštiny, které jsou samy doma s dětmi a jejich manža si užívá s nějakou fuchtlí, která je o polovinu mladší.

Sám bych rád znal svou budoucnost. Mám tolik otázek, které mě zajímají: bude můj život i za deset let tak prázdný? Najdu si konečně svou spřízněnou duši? Splním si sen a odstěhuji se do města, kde to žije, a ne kde chcípl pes? Tolik otázek a tolik otazníků… Upřímně doufám, že budu stoupat hodně vysoko, a že nebudu zažívat velký špatný.

GIF

„Hodně budeš někde vysoko…“

Když jsem si hledal práci a obrážel tucet pohovorů, tato otázka mě skoro pokaždé děsila – kde se vidíte za deset let? Více než jednou jsem měl chuť říct personalistovi zcela upřímně, co si o této otázce myslím, ale došlo mi, že kdyby z mých úst vyšel upřímný názor, patrně bych celý pohovor zazdil. Narozdíl od Jolandy, Alenky Pastelky nebo Vlastíka Plamínka nejsem kvalitní věštec a svou budoucnost si mohu leda představovat ve svých snech – a to ještě s nasazenými růžovými brýlemi. Nevím, co se bude dít za hodinu, natožpak za deset let. Kdybych si ale měl nasadit růžové brýle, přál bych si, abych po třicítce měl už rodinu, stabilní a kvalitně placené zaměstnání, co by mě bavilo, a dával bych do něj všechno, svůj vlastní domov, a především svůj spřízněnou duši, která by pro mě byla mnohem víc než jen pouhý přítel. V podstatě bych se velice rád dostal do té zlaté etapy života, ve které bych si užíval.

„A jéje! To jsem se bála! “

Sám od sebe nečekám, že bych do deseti let splnil všechny své cíle, které bych rád zkusil: například vyzkoušet bungee jumping nebo skok s padákem. Ach, strašně mě láká skočit z výšky a nezabít se. Oproti tomu, jak jsem se před mnoha lety bál výšek jsem ušel velký krok a nyní dychtím po troše adrenalinu. Na druhou stranu je mnohem lepší si užít trochu toho nebezpečného sportu dřív, než mě někdo mě to někdo bude zakazovat, nebo než mě bude někdo určovat co mám a co nemám dělat.

Nádherná to představa o budoucnosti. Naneštěstí celý život mě provází jedno… prokletí? Vždy dostanu pravý opak toho, co chci. Díky tomu ze mě stal cynik a pesimista. Zkusil jsem tohoto prokletí i využít, a tedy přát si pravý opak toho, co jsem ve skutečnosti chtěl, ale vesmír (nebo kdokoliv, kdo ovládá můj osud) tuto lest prokoukl a můj plán se zhroutil jako domeček z karet. Mohu si být jistý, že budoucnost, kterou jsem si vysnil takto určitě nedopadne, a že pravděpodobně budu i za deset let sám, bez nikoho a budu žít s žalem, nenávistí a zlobou ke všem a všemu. Stále budu žít v nájmu a budu pracovat v zaměstnání, které mě nebaví, a které mě jak fyzicky, tak i psychicky vyčerpává – stručně řečeno v práci, která ze mě vysává život, a chuť žít.


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě se na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

5 thoughts on “Ve třiceti sám a bez budoucnosti

  1. Povedať si, čo bude o desať rokov je jednoduché. Nikdy nevieme kam nás život zavedie. Môžeme len snívať. Jediné čo do budúcna viem, že sa mi bude diať, je to, že mi ľudia budú častejšie hovoriť, že je čas založiť si rodinu. 😀 Trochu sa týchto otázok desím, pretože neplánujem vysvetľovať svoju asexualitu.

    1. Založit si rodinu v určitém věku je otřepané klišé. Možná by pomomhlo lidem říkat, pokud budou mít tyto poznámky, že je to tvůj život, a že s ním naložíš, jak sama uznáš za vhodné, a že do jejich života jim nemluvíš. Tak to řeším já, když má na mě někdo nemístné poznámky.

  2. Také bych moc nebyla nadšená z otázky, kde se vidím za deset let. Vlastně mě rozrušují i otázky typu: co budu dělat o víkendu.Jak říkáš. Člověk neví, co bude na hodinu, natož pak zítra nebo nedej bože za deset let. Nejlepší je žít v přítomném okamžiku…

    1. Nepochybně… Ale také neuškodí mít nějakou přibližnou představu o blízké budoucnosti – jeden pak nemusí příliš mnoho improvizovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.