Pět cílů, které bych chtěl splnit

Mám své cíle i sny Tak jako každý. Moc bych si přál své tužby v budoucnu splnit. Bohužel zatím na jejich plnění nemám čas ani finance. Denně jsem vytížen svou prací a když přijdu domů, tak jsem zcela vyčerpaný. O víkendech nejradši spím, a nabírám sílu na další rutinní týden. Mám pocit, alespoň nyní, že mi život protéká mezi prsty a já s tím nemohu nic dělat, pokud se nechci dostat do vážných potíží. Zcela popravdě nechápu ty lidi, kteří mají spoustu peněz, chodí si kaváren, užívají si zážitky, cestují, ale do práce chodí jen minimálně. Tedy alespoň takový dojem vyvolávají jejich profily na sociálních sítích. Jaké je jejich tajemství? Moc rád bych jej znal. Také bych si přál žít takovým životem. Investují snad? Hazardují? Jsou živnostníci, kteří si přes den užívají a v noci tvrdě pracují? V tom případě kdypak spí? Šálí snad vyčerpanost a ospalost celými hektolitry káviček? Prosím, pokud někdo zná odpověď, dejte mi vědět.

V daleké budoucnosti, až mi to okolnosti dovolí bych rád okusil při nejlepším následujících pět zážitků.

…chtěl bych navštívit New York

Od první chvíle, kdy jsem se dozvěděl, co všechno se dá v NY dělat, a jak to tam po nocích žije, stalo se mým snem toto všechno okusit. Chtěl bych poznat ten pravý noční život, a vidět všechna ta oslepující světla vyzařující z místních barů, klubů, restaurací a z billboardů. Chtěl bych na vlastní oči vidět mrakodrapy a třeba se i na krátkou dobu ztratit. Je to jeden z mých největších snů, ale popravdě řečeno, sám se mi tam vypravit nechce. Čekám na vhodný čas.

Město plné světel, barev a života

…chtěl bych skočit

Jako malé pískle jsem se strašně bál výšek, ale časem jsem tento strach ovládl a nyní vyhledávám trochu adrenalinu. Samozřejmě nemám v plánu skočit a ukončit svůj život, který v současné chvíli není zrovna ideální. Přál bych si zažít ten pocit v plicích, jak skončím z velké výšky a popluji po nebi s padákem, a jak se budu cítit jako pták. Jako svobodný pták. Let balonem by také nebyl k zahození, ale na něm nevidím nic adrenalinového, byť má své až romantické kouzlo.

…chtěl bych se zúčastnit historického festivalu

Ačkoliv jsem dějepis neměl příliš v lásce, části týkající se velkých bitev mě vždy fascinovaly. Představy o bitevních polích, stovkách až tisících vojáků s meči a brněním a vhodnou atmosférou a počasím vhodných pro legendární bitvu mě vždycky šly. Vojáci bijící se s meči, štíty, oštěpy a velitelé cválající bitevním polem na svých ořích svírajících pevně ve svých rukách svůj meč zatímco je obloha šedá a hustě prší mi vždy připadali dechberoucí. Před několika lety jsem učinil zajímavý objev – existují historické festivaly, na kterých se tyto bitvy předvádí. Samozřejmě v ne tak krutém a krvavém stylu, ale zážitek je to úchvatný. Velice rád bych se tohoto festivalu zúčastnil. Ať už jen pouhý divák, nebo jeden z válečníků.

…chtěl bych se posadit do kapitánského křesla

Jako obrovský fanoušek Star Treku je mým snem se posadit do kapitánského křesla, ve kterém seděl a velel legendární kapitán Jean-Luc Picard z hvězdné lodi Enteprise-D. Ještě lepší by bylo se obléct do uniformy flotily, usadit se do křesla a udělat si fotku, kterou bych si později nechal zarámovat a pyšnil se nad ní. K lodi Enteprise-D mám hluboký vztah – nejenže se jednalo o vlajkovou loď Federace a v té době i jednu z největších, ale byla to loď z série Star Treku, kterou jsem jako první zkouknul úplně celou. A taky se jedná o loď, o které si myslím, že má nejlepší design ze všech lodí flotily.

Kapitánské křeslo přesně uprostřed – křeslo, na kterém kapitán řídí celou loď

…chtěl bych na pořádnou horskou dráhu

Když byla zmínka o adrenalinu, velice rád bych si zajezdil na horské dráze. Ale ne jen tak na ledajaké. Dychtím po zkušenosti rotování o 360° a strašně rád bych si užil jízdu na velkou vzdálenost. Kdyby cesta horkou dráhou vedla ještě k tomu přes nějaké lokality (třeba jeskyni nebo fiktivní doly), byl to příjemný bonus. Jsem si naprosto jistý, že žádné žaludeční potíže bych neměl, a naopak mě tento zážitek nesmírně láká. Naneštěstí jsem měl to štěstí tento zážitek okusit pouze virtuálně – přes virtuální realitu, brýle a silný počítač, který se nám jednou objevil v kanceláři.

Jízda v temných, případně chabě osvětlených prostorách by byla nejlepší!

Uznávám, že některé cíle mohou vypadat trochu jako přání sebevraha, ale jak jsem již říkal, chybí mi adrenalin a dal bych cokoliv za trochu dobrodružství. Jak se říká – risk je zisk a kdo nic neriskuje, nic nemá. V jistém svém období jsem si vyžíval ve vytváření riskantních podniků a prchal jsem doslova před nebezpečím. Vytvářel jsem umělé situace a dokázal jsem myslet dva kroky dopředu. Těšilo mě to a bavilo. I když tato čas mého já je momentálně latentní, zřejmě ta touha po troše nebezpečí mi stále zůstala…


Mohlo by vás zajímat

Mrkněte se na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

4 thoughts on “Pět cílů, které bych chtěl splnit

  1. Tiež som kedysi chcela skočiť s padákom. Teraz už asi veľmi nie. 😀 A inak máš pekné ciele. A New York by som tiež určite chcela navštíviť. 🙂

  2. New York bych taky ráda navštívila, ale v žebříčku preferencí je hodně dole, takže na to asi nikdy nedojde.
    Na horskou dráhu bych nešla, brrr. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.