Rok 2020 nebyl tak špatný

Všichni musíme uznat, že začátek nového desetiletí byl rozhodně speciální. Koronavirus se stal hlavním tématem a náplní předchozího roku a nesmím opomenout na onen nouzový stav, ve kterém všichni museli být doma, poskytovatelé internetových služeb měli pré a online zákaznická centra jela na plné obrátky. Ach, ano! Ten nouzový stav. Nouzový stav, jehož trvání se neustále prodlužovalo a její výsost Andrej neustále sliboval, že to bude trvat jen dalších čtrnáct dní. Myslím, že mu tento výrok už třetím kole lidé přestali baštit (kromě naivních seniorů pro něž je její výsost bůh všeho a všech).

Jak jsem již zmínil ve svém článku o tom, jak jsem se nechal „opíchat“, tento virus se mě po celou dobu pandemie vyhýbal. Nosil jsem ochranu, snažil se dodržovat opatření, a dokonce jsem si do mobilu stáhl aplikaci „E-Rouška“, která se po čase ukázala jako krajně nespolehlivá. Navzdory dodržování pravidla 3R jsem tiše sledoval, jak lidé v mém okolí opadávají a pochopil jsem, že virus je zákeřný prevít. Naštěstí mě si dosud nevybral a já jsem za to rád.

Během předchozího roku z mého pohledu určitě nebylo všechno černobílé. Právě naopak. Dařilo se mi a konečně jsem dosáhl několika milníků, které jsem chtěl už dlouho předtím splnit.

Znova v kanceláři

Protože jsem byl dlouho bez práce, jako zázrakem se mi ozval můj bývalý šéf a nabídl mi druhou šanci pracovat v místě, kde jsem pobyl jen pár měsíců. Dlouho jsem neváhal a nabídku přijal. Většinu věcí, postupů a lidí jsem už znal, takže mé školení bylo dosti rychlé – spíš se jednalo o opáčko toho, co jsem zapomněl. Měl jsem šanci poznat i nového kolegu, který k nám nastoupil krátce po mém odchodu. Jakmile mi byla osvěžena paměť, vrátil jsem se do svého města – do své bývalé/nové kanceláře a navázal jsem zpět na práci, kterou jsem dělal. Musel jsem toho hodně překousnout – pár lidí, se kterými jsem se dostal do křížku se mě dívali velice opovrženě a musel jsem přijmout fakt, že budu mít střídavě pohotovosti 24 denně se svými dvěma kolegy, kvůli které jsem primárně tehdy odešel. Usoudil jsem, že žádná práce není naprosto dokonalá a byl jsem rád, že mám práci a stálou mzdu.

V kuchyňce jsem objevil tento hrnek a neodpustil jsem si menší popíchnutí kolektivu

Poprvé ve svém

Po jedné brutální roztržce se svou matkou, o které jsem se rovněž zmínil v článku s fakty o mně jsem byl pevně rozhodnut, že se musím odstěhovat. Má trpělivost má své meze a sebekontrolu mám dost silnou, ale protože mi matka neustále útočila do slabých míst, jednoho krásného odpoledne jsem usedl k počítači a začal si hledat nové bydlení. Po několika neúspěších – především ze strany makléře, které jsem stejně vyměnil jsem našel svůj budoucí domov. Během první prohlídky byt nevypadal moc k světu, neboť v něm probíhaly poslední stavební práce. Při druhé prohlídce jsem už neváhal a rozhodl se podepsat smlouvu. Při této schůzce jsem také poznal majitele, který byl velice milý a zdvořilý a mně sympatický. Sice nastavil pár pravidel, která nesmím porušit, ale to byla malá cena za to, že bych měl konečně své soukromí, které jsem nikdy neměl, a že mě nikdo nebude okrádat. Smlouvu jsem podepsal během obědové pauzy a pak jsem se musel vrátit do práce. Ještě téhož dne po práci jsem do bytu zaskočil, poprvé použil svůj klíč, prošel prázdné místnosti, nadechnul jsem se a poprvé v životě jsem měl konečně pocit svobody.

Tiché stěhování s troškou adrenalinu

Ještě větší radost mi dělalo, když se místnosti pomalu plnily nábytkem a mými věcmi. Tiché stěhování z domu, který byl neustále pod dozorem jak mých rodičů, tak i upovídaných sousedů bylo bez auta velice komplikované, ale s pomocí mých přátel jsme to zvládli. Mé věci mizely pomalu a systematicky. Když rodiče konečně pochopili, že se stěhuji, bylo pozdě. Po tom, co mi provedli (z větší části matka) jsem jim odmítal říci, kam se stěhuji a místo toho jsem se jejich dohady snažil mlžit, a abych si zajistil, že mě nebudou sledovat, vytvářel jsem falešné stopy, po kterých měli jít. Byl jsem tak šťastný, když jsem měl konečně všechno svoje vybavení a nový nábytek, kterými přátelé pomáhali postavit ve svém novém domově, a kdy jsem v něm spal první noc. Vše bylo tak… jiné.

S moderní elektroniku ku pokroku

Kromě nového nábytku, kuchyňské vybavení jsem byl hrdý i na elektroniku, kterou jsem si musel koupil. I když zůstatek na mém účtu se dramatickým tempem každým nákupem snižoval, hledal jsem takovou elektroniku, která mi v budoucnu ušetří nějaké peníze v peněžence. Rovněž jsem využil příležitosti a jako předčasný dárek k narozeninám jsem si koupil myčku, po které jsem dychtil hodně dlouho. Má pračka se sušičkou mi šetří čas a také případnou vlhkost v domácnosti během sušení prádla. Dodnes se snažím, aby všechno v mé domácnosti odpovídalo stylu 21. století – tedy, aby vše bylo chytré a já dokázal svou domácnost spravovat třeba i z práce.

Jedinečná fotografie se starou pračkou, se kterou jsem se tak skamarádil a ona následně umřela

Dovolená za humny

Pozitivní událostí (a nikoliv v koronavirovém smyslu) v předchozím roce považuji společnou dovolenou s mými přáteli na chatce mého nejlepšího kamaráda. Seznámil jsem se i s novou kamarádkou, kterou se kamarád rozhodl pozvat a i když jsem k ní ze začátku byl nedůvěřivý, postupem času jsme se skamarádili. Tuto dovolenou jsem si užil jako žádnou předtím. Byli zde lidé, které mám rád a zažili jsme spolu kopu legrace. Byl jsem jediný, kdo vytvářel fotografie na památku, a tudíž jsem i jediný, kdo si tyto fotografie uchovává jako nostalgickou vzpomínku. Kromě jiného dodnes rád vzpomínám na dobrodružnou cestu do místa určení a následně na cestu domů. Nutno dodat, že vše bylo pečlivě dopředu naplánované, ale vesmír tomu chtěl jinak a neustále nám pokládal do cesty překážky. Když jsme odpočívali v jednom přilehlém městě v křesílkách před jednou nejmenovanou restaurací, číšník neztrácel čas a místo pouhého dotazu co bychom si rádi dali nám přednesl kompletní obsah jídelního lístku a zbylé chvíle, než jsme si vybrali využil k detailní přednášce, co obsahuje jejich nejlepší drink a jak se dělá. Nikdo neměl odvahu ho zastavit v proslovu, a tak jsem to musel být já, kdo musel být neomalený a přerušit jeho monolog. Mé introvertní já bylo v tu chvíli v šoku, že jsem se dokopal k takovému činu.

Rok bez nikoho

Abych rok 2020 nevychvaloval až do nebes, můj rok měl i své stinné stránky. Kupříkladu vzhledem k mému vztahu k rodičům jsem s nimi celý rok neudržoval kontakt a jakékoliv telefonáty jsem ignoroval. Po celý rok jsem se své matce, otci a bratrovi vyhýbal a za to, co mi udělali jsem dělal vše pro to, abych se s nimi neviděl. Vycházelo mi to. Neviděl jsem se s nimi, neslyšel je a celý rok jsem žil podle sebe – podle svých pravidel, obklopoval jsem se lidmi, které jsem ve svém životě chtěl a také jsem se učil ve svém novém domově novým věcem: třeba jak rychle a efektivně vyčistit odpady, nebo jak opravit izolaci ve sprchovém koutě apod. Nikdo se mi nemontoval do života, nepochyboval o mých rozhodnutích, žil jsem si podle sebe a svých pravidel a s nikým jsem se pravidelně nehádal – a byl jsem šťastný. Na druhou stranu jsem strašně záviděl svým kamarádům, že mají někoho, na koho se mohou obrátit, což mi chybělo, ale díky tomu jsem se naučil mnoha dovednostem: například že nikomu nemám bezpodmínečně věřit, a že mi nikdo jen tak nepodá pomocnou ruku. Vše má svou cenu. Na své přátele jsem se nemohl neustále spoléhat, a tak jsem musel při mnoha příležitostech improvizovat a využívat zdroje, které byly aktuálně k dispozici. A občas se nejednalo o pouhé neživé předměty!

Pozastavený život

Koronavirová doba ztížila život všem, včetně mě. Tím, že se zavřely všechny společenské prostory a prodejny musely přejít do online obchodování, mnoho malých prodejen, které jsem si oblíbil zkrachovalo. Skutečný společenský život takřka neexistoval – vše probíhalo, kromě jiného, přes internet, což se po jisté době dost omrzí. Omezení života napříč celou republikou a uzavření hranic se dotklo všech, včetně mě.

Do práce i přes umíráček

Zákonodárci prosili občany, aby pracovali z domova, pokud mohou. Má práce nevyžaduje každodenní docházku do kanceláře a většinu věcí mohu řešit i doma, ale jelikož je zákazník náš pán a zákazník si přál, abychom chodili každý den do kanceláře, nemohli jsme odmítnout. Já, moji kolegové i šéf jsme museli chodit každý den do práce a sedět v kancelářích celých osm hodit. Ano, v kancelářích. Odměnou za to, že jsem chodil každý den do práce mi bylo, že jsem dostal svůj vlastní kancl – místnost, která rozhodně nevypadala tak atraktivně jako naše společná, o kterým se dělím se svým kolegou. Rozhodně také stojí za zmínku to, že šéf byl nakažen tímto virem, ale i když jsme se každý den setkávali, všichni kromě něj byli negativní, takže on měl dvoutýdenní karanténu.

Emocionální exploze s nádechem dramatické scény

V poslední den roku 2020 můj nejlepší kamarád na můj popud ohlásil navázání vztahu z jeho kamarádkou s práce, kterou v létě pozval na naší společnou dovolenou. Nebyl bych to já, abych neudělal drama – jako každý Silvestr. Představa, že mi mého nejlepšího kamaráda odloudí ženská, kterou sotva zná byla pro mě hrozivá. Sice jsem věděl, že k sobě navzájem chovají city, a že si svou náklonnost neumějí projevit – k čemuž jsem je ještě s jedním kamarádem motivoval, ale rozhodně jsem nečekal, že skočí do vztahu tentýž den. Pod vlivem alkoholu a psychického náporu nejen z této představy, ale i z faktu, že jsem další rok sám, že všichni někoho mají, že je konec roku a já jsem jej zase promarnil a také, že mě prožité události změnily k horšímu a tvrdšímu člověku jsem emocionálně explodoval. Udělal jsem drama a kamaráda jsem skoro poranil. Šest hodin po novém roce, kdy pravidla již dovolovala opustit domov jsem se tiše sebral a odešel domů. Všichni v domě byli v hlubokém spánku a po tom, co jsem slyšel z horního patra – z ložnice, kde se děly nemyslitelné věci jsem byl znechucen, smuten a zároveň rozzloben. Nechtěl jsem nikoho vidět, a tak jsem odešel. Když se všichni probrali, byli překvapeni, že jsem beze slova zmizel. Pár týdnů na to jsem nikomu neodpovídal na zprávy, na volání a dělal jsem, že neexistuji. Potřeboval jsem čas, abych se s tímto faktem, že jsem přišel o nejlepšího kamaráda, se kterým jsem trávil skoro všechen svůj čas přišel a odloudila mi ho o deset let starší ženská, se kterou má pramálo společného, a která ho zcela ovládla za pomoci jejích největších předností – prsou. Jedná se o nejhorší konec roku a začátek nového, který jsem v posledních pár letech zažil.

Byl jsem na návštěvě, ale i tak jsem tvrdě makal v kuchyni

Mohlo by vás zajímat

Mrknětě se na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

6 thoughts on “Rok 2020 nebyl tak špatný

  1. Mal si teda zaujímavý rok. Ja tiež nemôžem povedať, že by bol 2020 extra zlý. Bola som na výške a vyšli mi dve knihy. No v článku som ale aj tak písala o tomto roku, keďže je už skoro po ňom. 😀

  2. Koukám, že jsi toho zažil opravdu hodně, a také musím uznat, že takhle špatný začátek roku bych nepřála nikomu. Dodnes mám v paměti, když mi tehdy ještě nejlepší kamarádka oznámila, že má už půl roku přítele a tajila to přede mnou. Skoro rok jsem s ní odmítala mluvit, protože mě to zabolelo. Takže naprosto chápiu tvé pocity.

    1. Mám podobnou zkušenost – a právě s tímto nejlepším kamarádem, ale to jsem hodil za hlavu. Sice mě to mrzelo, že mi o své dávné přítelkyni neřekl, ale proč řešit minulost, která ke všemu nebyla moje?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.