Jaké to je žít bez víry?

Nejsem si jist, kde jsem přesně slyšel nebo četl větu: „A jaké to je žít bez víry?“, ale upnula si mi v hlavě na hodně dlouhou dobu a přiznám se, že dost často jsem přemýšlel nad možnou odpovědí. Jakožto čistý ateista nevěřím v žádného boha ani vyšší božstvo, navzdory tomu, že občas vykřikuji, že mě vesmír trestá, že si pohrává s mým osudem, nebo že mě sabotuje jakoukoliv snahu být šťastný. Je mnohem snadnější si myslet, že za mou smůlu může někdo jiný, než si připustit krutou pravdu o tom, že je to můj problém. Jsem toho názoru, že osud si formujeme sami, a že pro nás není připravený žádný hned od prvního okamžiku narození. Ano, kdysi jsem tomuto výroku věřil – věřil jsem, že každé novorozené dítě má již svou stanovenou cestu, po které bude kráčet, a že vesmír mu bude pokládat do cesty dospíváním indicie, po kterých bude muset jít, aby se mohl stát tím, co pro něj vesmír přichystal. Byla to snad má víra? Pokud ano, tak nenávratně vysublimovala. Nevěřím ani na žádný posmrtný život. Kde jsme byli, než jsme se narodili? Možná proběhla nějaká reinkarnace, ale i o tom dost pochybuji. Věřím však v jediné – v nicotu. Po smrti přestaneme existovat. Naše vědomí se vytratí a veškerý náš život se dochová jen díky tvrdé práci vykonané během života a ve vzpomínkách nejbližších přátel a rodiny.

Rozhodně nikoho neodsuzuji za to, že věří vyšším božstvům, nebo přikázáním, které ve výsledku stejně sepsala ruka člověka, navzdory tomu ať si každý říká, co chce. Mám pochopení pro lidi, kteří věří ve svá náboženství, pokud se jejich víra neslučuje s ubližováním, nebo oběťmi na lidských životech. Jsem i proti obětím na zvířatech.

Náboženství jako zbraň

Historie zaznamenala tolik konfliktů mezi různými kulturami jen kvůli náboženstvím. Bylo prolito tolik krve jen z důvodu, že se jedna víra střetla s jinou s rozdílnými hodnotami. Lidé využili víru ve své náboženství jako záminku pro vyvolání konfliktu jen protože jiná kultura žila dle jiných hodnot a priorit, než jakými se řídila ta druhá. Jako ateistovi mi tyto konflikty nedávají žádnou logiku. To jsou lidé opravdu tak zaslepeni svou vírou, že neakceptují jiná náboženství než jen to své? To jsou opravdu tak zaslepeni, že nedávají prostor lidem, kteří odmítají připojit ke stádu? Opravdu jsou tak uzavřeni, že neakceptují jiné víry?

Jsem si jistý, že není potřeba blíže vysvětlovat Islám. Jedinci žijící dle Islámu, kteří berou svou víru opravdu vážně se dopustili děsuplných hrůz. V době, kdy bylo toto téma velice žhavé na sociálních sítích, zapátral jsem do hlubin internetu, abych se přesvědčil, zda-li jsou islámisté takoví extrémisti jako se o nich povídá. Pustil jsem si několik videí a viděl jsem fotografie, na které bych dnes nejradši zapomněl. Naneštěstí se tyto obrazy uložily do paměti a kdykoliv zaregistruji, že někde opět proběhl islámský konflikt, znova si vzpomenu na tyto materiály.

Lucíkův efekt

Slyšeli jste někdy o Luciferově efektu? Tento termín vznikl na základě Standfordského vězeňského experimentu koordinovaným Philipem Zimbardem. Dvacetčtyři náhodně vybraných studentů bylo uvrženo do předstíraného vězení a cílem tohoto experimentu bylo zjistit míru sadismu u dozorců a pasivitu studentů. Celý pokus byl však předčasně ukončen vzhledem k nadměrné krutosti dozorců a vážnému psychologickému stavu studentů. Dodnes se tento experiment zpochybňuje. Luciferův efekt popisuje přesně toto – tedy do jaké míry zloby a nenávisti může jedinec zajít na základně vnějších podnětů. Nejedná se o přímo o náboženství, ale o víru, že se člověk může změnit k horšímu, pokud je mu dán vážný důvod. Jedná se o mou jedinou víru, u které jsem si jistý, že jí věřím. Ačkoliv nemohu prohlásit, že mě vnější okolnosti změnily v individuum, kdysi dávno jsem tento efekt poznal na vlastní kůži. Dodnes na to nezapomenu. Je faktem, že tato má jediná víra se neslučuje s jakýmkoliv náboženstvím, ale jedná se o jedinou věc, u které jsem přesvědčený, že ji věřím.

Abych byl upřímný, nejsem si jist, jestli je dobrý nápad svůj pohled na náboženství veřejně prohlašovat. Můžou se objevit tací, kteří s mým názorem nebudou souhlasit, a pakliže věří nějakému náboženství popírající bezbožnost, mohou nastat problémy. I tak věřím ve velkorysé čtenářstvo, které mě nebude kamenovat za obsah tohoto příspěvku, či můj názor.

A jak to máte s vírou v božstva vy? Podělte se do komentářů!


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě se na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

2 thoughts on “Jaké to je žít bez víry?

  1. Síce nie som tak úplne ateistka (to „tak úplne“ vysvetľujem v článku), ale súhlasím s tebou v tom, že náboženstvo často vyvoláva len konflikty a pritom je to niečo, čo by malo ľudí spájať. Ja vždy poviem, že aj keď sa tie náboženstvá nezhodujú, jedno majú podobné – vyššiu silu. Ale každý to volá inak. Čo sa týka Islamu, verím, že sú ľudia, ktorí vyznávajú toto náboženstvo a sú v pohode, ale ako píšeš, horšie je, keď sú takí, ktorí to berú až príliš vážne a sú ním doslova zaslepení. Takí sa však nájdu aj v radoch kresťanov, len sa to prejavuje trošku inak. Napríklad považujú homosexualitu a iné orientácie za chorobu či čosi diabolské. A tiež tým dokážu ľuďom ublížiť. Aj keď nie v takej miere ako zaslepení Islamisti.

    1. Islám jsem zamýšlel jako příklad. Jsem si vědom, že tyto „hrozby“ vuči menšimám jsou skoro v každém náboženství a je jen na lidech, jak to interpretují.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.