Když se fikce střetává s realitou

Co když je naše životní cesta, naše úspěchy, neúspěchy a potýkání se každodenními těžkostmi pouze plod fantazie autorky, která si plnými doušky užívá svůj depresivní život a moc ráda zabijí hlavní postavy ve svých dílech? Co když tato autorka řídí náš každodenní život, aniž bychom si to uvědomovali? Jak by autorka změnila vnímání na své knihy, kdyby zjistila, že plánuje vraždu skutečného živého člověka?

Harold Crick žije svůj osamocený život, jenž je řízen jeho hodinkami. Každý den stráví v práci stejnou dobu. Každý den chodí spát přesně v danou hodinu a také se každý den v tu samou hodinu probouzí. Jeho osamocenost ho nijak nervoutí, ale jednoho dne, kdy má v rámci svého povolání provést finanční audit u jedné živnostenské pekařky se něco změní – zamiluje se. Po všech těch letech mu došlo, co mu celé roky chybělo. Harold a Ana se začnou vídat. Celé to eskaluje ke šťastnému vztahu plného lásky a pochopení. Protože je však jeho život řízen mysteriozní autorkou, jejíchž vyprávění Haroldová života sám Harold doslova slyší, jednoho dne zjistí, kdo je ona záhadná žena. Karen Eifellová je autorkou mnoha knih, v nichž hlavní hrdinové na konci umírání ne příliš důstojnou smrtí. Pro Harolda Karen způsob jeho smrti teprve hledá, ale když se dozví, že její smyšlená postava je skutečná a ovládá ho její příběh, je zničená z představy, že všichni hrdinové, které ve svých dílech zavraždila byli skuteční, a že je zabila i v reálu. Haroldův příběh však nekončí. Slečna Eifellová i za cenu ztráty svého bestselleru svou hlavní postavu nezabijí, nýbrž mu dá šanci zachránit život jednoho chlapce, při které však utrpí vážné zranění a v důsledku jeho život zachrání jeho hodinky, na které se celá léta po každou sekundu svého života spoléhal. Úlomek těchto hodinek se stane součástí samotného Harolda.

Film s názvem „Horší už to nebude“ patří do mé kolekce těch nejoblíbenějších filmů. I když v tomto žebříčku nedosahuje vrchních hodnot jako jsou například Julie & Julia, třetí díl Pirátů z Karibiku nebo všechny filmy mého milovaného Star Treku, Horší už to nebude shledávám jako velice emotivní a zároveň inspirující snímek.

Každý den žijeme své titěrné životy plné radosti, smutku, depresí, zamilovanosti, aniž bychom si uvědomovali, že každou minutu svého života se vystavujeme potencionálnímu nebezpečí, co nás může stát v pouhé vteřině život. Při fantazírování na těmito úvahami se také rád pozastavuji nad myšlenkou, zda-li je náš život a celá naše životní cesta pouze uměle vytvořenou realitou mysli kdejakého autora, umělce nebo dokonce mimozemšťana s bujnou fantazií.

Harold celá léta žil v osamocení, zázrakem jednoho dne potkal své štěstí a k závěru ho doslova srazila k zemi velká a těžká smůla. I přes to všechno měl někoho, kdo ho na nemocničním lůžku držel za ruku, řekl mu, že ho miluje a kdo s ním byl i přes jeho fyzický stav. Kdyby jen nepotkal Anu, byl by zde sám a nikdo by mu nedával ochutnat lahodné bavorské cukrové sušenky. Když Harolda zázrakem potkalo štěstí, tento film mě naplňuje nadějí, že každý může najít svou lásku i na místech, kde by ji nečekal. Nesdílím lhostejnost k osamocení jako hlavní postava veledíla Karen Eifellové, právě naopak, ale možná když přestanu usilovně hledat, nakonec si mě štěstí najde samo.

Jsem si plně vědom toho, že tento film je pouze fikcí, ve které se jiná fikce sráží se smyšlenou realitou, a že nic takového se nemůže dle našeho vnímání stát, ale jak jsem říkal, kromě zamyšlení a pozastavení se nad faktem, jak náš život může v blesku rychle skončit, aniž bychom si jej patřičně užili mě rovněž motivuje v představě o nalezení životní lásky. Snad právě proto tento film patří k mé sbírce oblíbených snímků.


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě se na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

4 thoughts on “Když se fikce střetává s realitou

  1. I já sama jsem se nejednou zamýšlela nad tím, jestli lidé, já a svět kolem mě není součástí nějaké knihy od nějakého psychopatického autora. Jestli je to pravda, tak všechno kolem nás může být opravdu iluze.

    1. Naneštěstí to může být jen idea, která je ve skutečnosti autora našeho příběhu, kterou promítá skrze tebe. Na druhou stranu, myslet takto paranoidně není zrovna dobré…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.