Pět dobrých a špatných událostí listopadu

Prosinec nám už klepe na dveře a spolu s ním je na čase uzavřít tuto blogerskou výzvu, která se odehrávala přes celý listopadový měsíc. Spolu s Kájou i Dominikou jsme každý den psali články na předem stanovená témata a jsem rád, že mohu prohlásit, že jsme všichni tři tuto výzvu splnili, a že jsme konečně dorazili do cíle. Musím dodat, že občas jsem byl na pochybách, zda-li tuto výzvu splním bez toho, abych se v polovině vzdal. I roční spisovatelskou výzvu jsem předčasně opustil. Tímto bych chtěl poděkovat Káje i Dominice, že souhlasily s účastí v této výzvě, a že mě v tom nenechaly samotného. Byl to skok do prázdna, ale nakonec jsme všichni dopadli na nohy a příliš si nenatloukli.

Posledním tématem této výzvy je zveřejnit pět dobrých i špatných událostí, které se mi staly během tohoto měsíce. Když se ohlédnu za celým měsícem, uznávám, že jsem neměl příliš zajímavý měsíc.

Kolega sousedem

Byl jsem mírně překvapen, když jsem jednoho rána šel do práce a na cestě kousek od domu, kde bydlím jsem narazil na svého kolegu. Dozvěděl jsem se, že se sem přistěhoval. Měl jsem radost, že mám konečně někoho, s kým mohu každé ráno chodit do práce a trochu si cestou popovídat i o něčem jiném než o práci. Protože bydlí nyní na konci ulice, zatímco já bydlím na opačné straně, máme to k sobě docela blízko. Ironií je, že můj nejlepší kamarád se také před rokem přistěhoval blízko mě, abysme byli spolu častěji, ale mělo to přesně opačný účinek – jeho sestěhování do prvního bytu mělo za následek, že se vidíme daleko méně, než když bydlel u rodičů na samotném konci města. I když svého kolegu nepokládám za nejlepšího kamaráda, jen za kamaráda, vidím se s ním daleko častěji, než jsem si představoval. Jen mě trochu mrzí, že mi o tom nic neřekl, a že mě nepožádal o pomoc se stěhováním. Velice rád bych mu pomohl.

Dokončení blogerské výzvy

Jak jsem již na začátku zmiňoval, úspěšně jsem dokončil listopadovou blogerskou výzvu, ve které šlo o to vydat každý den po celý měsíc článek na předem stanovené téma. Musím se přiznat, že to celé byl můj nápad. Výzvy bych si účastnil i sám, ale napadlo mě, že do toho zkusím zatáhnout i své dvě oblíbené holčiny, aby z toho byla větší sranda. Jsem rád, že mě na to jak Kája i Dominika kývly. Některá témata jsou však dost osobní, a rozhodně netoužím po tom, aby byla publikovaná permanentně, tedy alespoň na tomto blogu. I když tím poruším smysl celé výzvy, jsem pevně rozhodnut, že některé články z této výzvy v budoucnu smažu, zejména ty co se týkají mého soukromí.

Pohovor k ničemu

Na konci října jsem se hlásil na novou práci, která mě podle popisu pracovní činnosti velice oslovila a byl jsem si jistý, že mě bude bavit. Byl jsem rovněž přesvědčený, že tím, jak jsem k této nabídce přilnul, zazářím i na pohovoru. Ke dnu pohovoru, který se konal na začátku listopadu jsem si vzal ve své součastném zaměstnání celodenní volno.

Byl jsem na cestě do jejich firmy a zrovna když jsem jel metrem mě personalistka zavolala s tím, zda-li bychom mohli pohovor přeložit na jindy. Protože však slyšela ruch metra, uznala, že by to nebyl dobrý nápad, a tak svolila k mé návštěvě jejich společnosti. Když jsem dorazil do jejich kanceláře a milá slečna mě zavedla do prázdné zasedačky, zeptala se mě, zda-li jsem si vzal s sebou svůj vlastní počítač, který po mně nikdo v pozvánce nepožadoval. Naštěstí jsem ho s sebou měl, protože jsem měl v plánu po pohovoru zalézt někam do kavárny a psát. Ke zdejší wifi síti jsem se nemohl připojit, a tak jsem se musel spoléhat na svá mobilní data, která do mého notebooku proudila přes hotspot v mobilu. Modlil jsem se k dostatečnému limitu, a že se mi má data během video-pohovoru nevyčerpají. Když jsem odcházel, měl jsem ze sebe skutečně dobrý pocit. V hlavě jsem si stále opakoval základní pravidla pro úspěšný pohovor, která jsem si před svým příchodem studoval, neustále jsem se smál a byl milý a zdvořilý. Byl jsem připravený pro případné otázky, test mých znalostí a schopností a mimo jiné jsem měl v zásobě i vlastní dotazy, které jsem vznesl přímo svému potencionálnímu šéfovi. Tato práce mě velice zajímala, a tak jsem pokládal takové dotazy, které pouze dokazovaly mou iniciativu a zapálenost pro toto místo.

Uplynul týden – nikdo se neozval. Uplynuly dva týdny – stále jsem neměl žádnou odpověď. Uplynul celý měsíc a pořád jsem se své odpovědi nedočkal. Na Linkedlinu jsem stále sledoval vzrůstající počet kandidátů, až jednoho dne tuto pracovní nabídku stáhli. Po bližší investigaci na sociálních sítích jsem se dozvěděl, že vzali nezkušeného mladého absolventa.

Navzdory tomu, že mi jak slečna z HR, tak i potencionální boss slibovali, že se mi určitě ozvou, tak svému slibu, bohužel, nedostáli. Mělo mi však hned dojít, že jejich zaskočené výrazy na mou představu o platu, který pobírám ve svém současném zaměstnání, ze kterého bych rád odešel, nebyly známkou toho, že by mě mohli přijmout. I tak neztrácím naději a věřím, že tam nějaká práce pro mě je, a že mi nějaký zaměstnavatel dá šanci dokázat, co ve mně je, a že přilne k tomu, že mi nedělá problém zpočátku dojíždět, dokud si v Praze nenajdu vlastní bydlení.

Kolega odchází, fabrika se bortí

Další nemilá zpráva, co hnula mým světem byla, když jsem se dozvěděl, že můj kolega, kterého pokládám za svého dobrého kamaráda, a který mě ze začátku všechno učil nyní odchází. Nejsem si jist, proč se rozhodl k tomuto činu, ale jak se dozvěděl od svého nadřízeného, zřejmě má své důvody oproti těm, které mi pověděl. Držím mu palce, aby mu to v té jeho nové práci vyšlo, a hlavně aby ho to tam bavilo. Problém je, že já místo něj budu muset občas jezdit do kanceláře v Praze a až nastoupí jeho náhrada, čehož se děsím, neboť naše HR vždy vybere naprosté ťulpase, budu ho/jí muset zaučovat. Do té doby budu muset pracovat pro dvě kanceláře bez sebemenšího zvýšení platu, nebo alespoň přidání nějakého bonusu. Popravdě jsem chtěl sám odejít začátkem nového roku, ale když nyní odchází kolega, který je dost důležitý, svůj čas dramatického odchodu si budu muset přehodit na vhodnější čas.

Poslední měsíc roku nehodlám strávit nijak dynamicky, de facto sázím na improvizaci, a nechávám věcem volný průběh. Nedělám si žádné velké plány ani seznamy úkolů. Nicméně své plánované aktivity pro předvánoční období jsem již shrnul v předešlém článku. Pokud chcete vědět, jak hodlám strávit Vánoce, nebo co před nimi musím zařídit, mrkněte na něj!


Mohlo by vás zajímat

Mrknětě na články Káji a Dominiky, co o tomto tématu píší.

3 thoughts on “Pět dobrých a špatných událostí listopadu

    1. S tímto tvrzením bohužel nemohu souhlasit. Toto je jen slabý odvar toho, co jsem zažil během a po pohovorech. Plánuji na toto téma napsat samostatný článek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.