Nikdy nebudu štětka!

Má současná finační i životní situace je velice špatná. Udělal jsem chybu. Věřil jsem cizím lidem a snažil se s nimi skamarádit. Tito lidé mě však zradili. Využili mě, mé schopnosti a odkopli mě. Již několik měsíců se ze všech sil snažím získat nové zaměstnání, ale personalisté jsou velice vybíraví, nebo jednoduše líní (jak mi nedávno potvrdil známý, pracující v oboru HR). Z kluka, který se pyšnil průměrnou mzdou a schopností postarat se sám o sebe se náhle díky tomu, že chtěl následovat sen, jež ho zradil, se stala troska. Troska, která musí začít zase od začátku – od nuly a podobně jako když jsem začínal se svou profesí.

Hledal jsem alternativní metody, jak si přivydělat nějaké peníze. Aktuálně sázím na copywriting. Bohužel ten mi vydělá akorát na nějaké jídlo. Objevil jsem, že mnoho lidí si přivydělává, nebo dokonce vydělává na fulltime prodáváním pornografického materiálu na sociální síti Onlyfans. Lhal bych, kdybych prohlásil, že mě nenapadlo, abych to také zkusil. Nicméně mé morální zásady mě od registrace odehnaly.

Číst dál „Nikdy nebudu štětka!“

Nejčastější chyby recruiterů

Jsem vystudovaný ajťák. Obecně se říká, že je velice snadné najít a získat práci v tomto oboru, ale pro mne to byl boj. Velice tuhý boj. Každý den jsem procházel nabídky prací a obešel jsem i pár firem. Nehledal jsem pouze v okolí svého trvalého bydliště, nýbrž jsem zkoušel i přidružená místa, včetně velké Prahy. Postup byl vždy téměř stejný: našel jsem vhodnou pracovní nabídku, zareagoval jsem na ni, čekal jsem na telefonát nebo e-mail, dohodl jsem si s recruiterem schůzku, řádně se na ni připravil, absolvoval pohovor jak nejlépe jsem mohl a ve finále jsem čekal na verdikt. Kdykoliv jsem se dozvěděl, že mě nepřijali, bral jsem to jako osobní zklamaní a neustále jsem si vyčítal, co jsem mohl udělat špatně. Propadal jsem smutku, depresím a pocitů méněcennosti. I tak jsem se nemínil jen tak vzdát. Prošel jsem hromadou pohovorů a poznal řádu recruiterů, kteří sdíleli stejné atributy.

Číst dál „Nejčastější chyby recruiterů“

Pražské obludárium

Měl jsem sen. Před pár lety jsem si chtěl najít zaměstnání v Praze, odstěhovat se a začít nový život v roli Pražáka. Bylo naivní si myslet, že vše půjde hladce. Díky personalistům a jejich ignoraci kandidátů si dodnes hledám nějaké zaměstnání. Ze svých požadavků jsem už dávno slevil. Dalším zádrhelem je samotné bydlení. Nezpůsobuji zbytečné drama ohledně nýnějších cen bydlení. Když však vidím částky v jakých se pohybují byty v pronájmu v Praze, protáčí se mi panenky. Nejvíc se mi protočily tehdy, když jsem narazil na inzerát bytu v pronájmu o rozloze 3+1 za 100 000 Kč měsíčně. Říkám si, kde na to lidé v průměrné třídě mají asi brát?

Vzhledem k mému minulému zaměstnání jsem byl nucen každý den po několik měsíců jezdit do hlavního města. Za tu dobu jsem si udělal obrázek o tamějších lidech. Popravdě jsem se občas cítil jako kdybych jednal s jinou kulturou, nebo dokonce rasou. Prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a na které jsem zvyklý je zcela odlišné oproti Prazškému. Prostředí kanceláří, restaurací a zejména komunikace s lidmi je zde pro mě… obtížná. Kromě jiného, existuje i několik dalších důvodů, proč jsem ze svého snu slevil. O jaké důvody se jedná?

Číst dál „Pražské obludárium“

Fake depresáři

Každodenním brouzdáním po sociálních sítích (zejména Instagramu a TikToku) jsem narazil na tzv. „influencery“, kteří neváhají využít každé příležitosti. Vůbec jim není divné, že svému publiku podstrkávají falešná videa s obsahem, za který by se měli při nejmenším stydět. Ve svých videích předstírají, že procházejí vážnými dušeními nemocemi a přitom nemají ani zdání jaké to je, když jsou skutečnými zajatci těchto nemocí. Jejich chování je neakceptovatelné a neomluvné. Vše, oč se snaží je publikum a peníze.

Jak poznat takého influencera?

Na sítích sdílí takřka neautenstické příspěvky. Snaží se ze sebe za jakoukoliv cenu udělat oběť a prostřednictvím svým fotek a videí nabádá publikum, aby s ním cítilo. Člověk trpící opravdovou depresí ze sebe nechce dělat chudáka, ani se neprosí o pozornost. Pravděpodobně ani nemá sílu či motivaci každou hodinu denně nahrávat na Instagram příspěvky o tom, jak mizerný je jeho život.

Číst dál „Fake depresáři“

Analýza přátelství

Prošel jsem mnoha bolestivými rozchody. Žádný z nich tolik ale nebolel jako náhlé ukončení osmiletého přátelství s mým tehdejším nejlepším přítelem. Měli jsme mezi sebou neobvyklou chemii. Za celý život mi nikdo nerozuměl tak jako mi rozuměl on. Bral jsem ho nejen za nejlepšího přítele, ale dokonce i za nevlastního bratra. Povídali jsme si o tématech, která bych s nikým jiným nerozebíral. Užili jsme si pořádný kopec srandy. Prožili jsme neskutečný počet zážitků. A i když to občas mezi skřípalo, a dokonce jsme si jednou dali od sebe na rok pauzu, vždy jsme si k sobě tak nějak dokázali zase najít cestu. Měl mou úplnou důvěru. Svěřil jsem mu i náhradní klíč ke svému bytu, protože jsem si byl jistý, že tohoto privilegia nijak nezneužije. Na naše společné chvíle by se dala napsat celá kniha. Dodnes si cením všech těch nádherných vzpomínek. Nejradši vzpomínám na Vánoce s jeho rodinou, nebo na společné sledování západu slunce. Nikdy nezapomenu na ty probdělé noci, kdy jsem u něj přespával a protože jsme nemohli spát, povídali jsme si. Rovněž nikdy neodstraním z mysli onu noc, kdy jsme nespali a místo toho probírali byznys plán pro naši imaginární firmu.

Číst dál „Analýza přátelství“