Čas je jako dravec

Když sleduji dnešní děti a jejich trendy, říkám si, že jsem se asi musel zaseknout někde v polovině minulého desetiletí. Pokud si odmyslím dobu koronavirovou, současnou válku mezi Ruskem a Ukrajinou a jiné pohromy, jež se odehrály v posledních letech, stále v sobě přeživuji představu o světě, ve kterém fidget spinnery byly nejlepší zábavou, kdy songy jako Stressed out od Twenty one pilots nebo Tik Tok od Keshy dosahovaly nejvyššího stupně na žebříčcích hudební hitparády či když jsem s bratrem vypaloval songy a filmy na CD/DVD disky.

Protože jsem nedávno našel poklad svého dětství, díky kterému jsem si tehdejší hudbu opravdu užíval, při poslechu tohoto DVD jsem zažil obrovskou nostalgii. Skupina Karma se dnes již bezpochyby řadí do skupiny retro. Možná se již řadila i v době, kdy jsem byl malý capart, ale ve své době byli nejlepší. Miloval jsem písničku „Amore Mio“.  Vzpomínám si, když jsem si na svůj radiomagnetofon nahrál na kazety songy z rádia a modlil se, aby ji moderátor v polovině nepřerušil, nebo neříkal nějaké nerelevantní blbosti. Rovněž si živě vybavuji roky, kdy jsem přes Media Player nebo Ashampoo Burning Studio vypaloval na disky písničky, filmy a všeljaká zajímavá videa z YouTube. Dodnes mám všechny obaly s disky, co jsem kdy vytvořil a kdykoliv mě postihne nostalgická nálada, nic mi nebrání si je na Hi-Fi nebo DVD přehrávači přehrát.

Influencery mohou dnes být i mimina

Již dříve jsem se zmínil o tom, že má matka mi dala obrovskou lekci tím, že mě vykopla z domu. Musel se sám naučit, jak žít v dospěláckém životě, a přežít. Musel jsem sám zjistit, jak funguje placení účtů. Sám jsem si ověřil, že stát všechny občany oškubává o poslední vindru, že potraviny, lékaři nebo zábava, kterou jsem bral jako samozřejmost něco stojí. Zejména jsem zjistil, že mi v tomto dospěláckém světě nikdo nepomůže, protože si každý hledí svého malého patetického života. Neměl jsem nikoho, kdo by mě vodil za ručičku a říkal mi co smím nebo nesmím dělat. Nechci sám sebe vykreslovat, že jsem prožil peklo a rozhodně nemám v úmyslu ze sebe dělat nějakého hrdinu. Chci říci, když vidím dnešní děti a puberťáky, jak si neváží toho co všechno mají, nebo jak se chovají ke svým rodičům, či jak se prezentují na internetu ve jménu titulu „influencer“, chce se mi opravdu brečet, kam se dnešní generace lidí ubírá. Ještě hůře, kam se bude ubírat.

V mých nejlepších letech, kdy mi problematika dospělého života byla stále ještě na míle vzdálená jsem měl rozdílné zájmy. Neprezentoval jsem se na internetu jako povrchní, pokrytecký a namyšlený fracek. Nikoho jsem neovlivňoval ve smyslu, že bych svým fanouškům „vnucoval“ jejich pohled na svět. Nikoho jsem nikdy přes sociální sítě neoškubával a definitivně jsem nezneužíval své mladší publikum ke svému výdělku.

Naopak jsem se věnoval psaní, focení, což mi dodnes zůstalo. Chodil jsem ven s kamarády po sídlišti a hledal ztracené míče, které se nám nešťastnou náhodou zakutálely pod auta. U tety jsem prezentoval svému kamarádovi od sousedů svou sbírku Cdček a doma hrál staré hry od Špidly, na které mám dnes občas chuť si je opět zahrát. Jsem si plně vědom toho, že tento výrok může znít hodně podobně výrokům, které nám říkávali naši rodiče – že za jejich mladých let všechno mělo jiné grady, ale když vidím dnešní mladé lidi co vše dělají a jak svá těla a tekutiny doslova prodávají na internetu, už nyní jsem na pochybách, zdali opravdu budu chtít dítě.

To je problém rozdílných generací. Každá generace vnímá tu mladší nebo starší úplně jinak a díky tomu vznikají roztržky o tom, jaká je vlastně lepší nebo horší. Jak jsem již ve svém příspěvku zmínil, každá generace má svá pro i proti.

Mladý už nebudu – bude to jen horší

Ještě nedávno mi bylo strašně divný, když jsem šel po ulici a někdo mi řekl „dobrý den“. O to horší byl pocit, když mě jakási paní před svým dítětem označila za „toho starého pána“. Pohlédl jsem na ní a vrátil ji pohled ve smyslu „cos to o mně do p*** řekla?!“. Jak šel čas, postupně jsem si na toto oslovování zvykl a dnes si to tak osobně neberu. Smířil jsem s faktem, že mladý už nebudu, že mi budou léta ubývat a než se naději, bude ze mě moudrý šedý senior. Pokud budu mít i za pár desítek let takové štěstí jako mám dnes, seniorské období, kdy si budu střídavě užívat klidu a vnoučat, bude ze mě hromádka prachu. Konec konců, není se čemu divit při tom stylu a rychlosti, jak svět, notabene náš stát, oškubává lidi a nutí je dřít od strhání těla. Ach, já nejsem „zetko“, nýbrž boomer…

GIF

Přátelství se změnila v prach

Možná to bude znít závistivě, ale pohled na na mé bývalé spolužáky nebo kamarády, se kterými jsem ztratil kontakt, protože jsme si šli každý svou cestou mě vždy dopálí; většina z nich už má své rodiny, někteří už mají dávno po svatbě, děcka už dávno na světě a já si říkám co se to k čertu stalo? Z mého pohledu to vypadá tak, že ještě před týdnem jsem měl kámoše, se kterými jsem zažíval perfektní časy a dnes už je pomalu neznám. Přes sociální sítě akorát vím, že mají přítelkyně, rodiny, děti či jsou už ženatí. Kam se ten čas poděl? Proč oni mají svůj život, mají šťastné životy a já jsem stále zaseknutý na jednom místě bez vyhlídky na lepší budoucnost? Uniklo mi snad něco?


Pokud se ptáte na pointu tohoto textu, dovolte mi, abych vám to stručně shrnul – čas plyne zatraceně rychle. Jednou mrkneme a než si stačíme cokoliv uvědomit, budeme ležet na smrtelné posteli a lapat po posledním dechu. Musíme si vážit každých chvilek s přáteli, užívat si život plnými doušky, protože jak jednou prohlásil kapitán Picard:

„Někdo mi jednou řekl, že čas je dravec, který se za námi plíží jako za kořistí, ale já spíš věřím že čas je společník který nás provází a připomíná abychom se radovali z každé chvíle protože se nevrátí.“

Při zpětném čtení tohoto textu musím začít takto brát čas i já…

2 thoughts on “Čas je jako dravec

  1. Já bych nad dnešní mladou generací hůl nelámala. Já myslím, že dospějí a nakonec oni budou žít své životy, jak nejlépe dovedou. Pravda, doba je velmi chaotická, takže to budou mít zatraceně těžké, ale ono se to časem ustálí.
    Jinak ale máš pravdu. Člověk by se měj naučit radovat z každé poklidné chvíle, kterou prožívá.

    1. Ano, to zajisté. Ale vzhledem ke všemu, jak se vše zhoršuje: ekonomika, společenské mravy, stále trapnější trendy, budou žít na mé poměry zkažené životy. A obávám se toho, že jejich způsobu života nebudu vůbec rozumět, až budu stařík lapající po dechu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.