Televizní špína

Vůbec si nemyslím, že se obsah vysílaný v televizi změnil k lepšímu. Právě naopak. Když sleduji nové seriály, pořady a filmy, říkám si, že jsem něco podobného už viděl. Navzdory tvůrcům obsahu být co nejvíce originální, připadá mi, že se jedná o neustálé kopírování staršího materiálu. Samozřejmě s mnohem lepšími grafickými efekty, nečekanými dějovými zvraty a bezpochyby s prvky odpovídajím aktuálním společenským trendům.

Číst dál „Televizní špína“

Čas je jako dravec

Když sleduji dnešní děti a jejich trendy, říkám si, že jsem se asi musel zaseknout někde v polovině minulého desetiletí. Pokud si odmyslím dobu koronavirovou, současnou válku mezi Ruskem a Ukrajinou a jiné pohromy, jež se odehrály v posledních letech, stále v sobě přeživuji představu o světě, ve kterém fidget spinnery byly nejlepší zábavou, kdy songy jako Stressed out od Twenty one pilots nebo Tik Tok od Keshy dosahovaly nejvyššího stupně na žebříčcích hudební hitparády či když jsem s bratrem vypaloval songy a filmy na CD/DVD disky.

Protože jsem nedávno našel poklad svého dětství, díky kterému jsem si tehdejší hudbu opravdu užíval, při poslechu tohoto DVD jsem zažil obrovskou nostalgii. Skupina Karma se dnes již bezpochyby řadí do skupiny retro. Možná se již řadila i v době, kdy jsem byl malý capart, ale ve své době byli nejlepší. Miloval jsem písničku „Amore Mio“.  Vzpomínám si, když jsem si na svůj radiomagnetofon nahrál na kazety songy z rádia a modlil se, aby ji moderátor v polovině nepřerušil, nebo neříkal nějaké nerelevantní blbosti. Rovněž si živě vybavuji roky, kdy jsem přes Media Player nebo Ashampoo Burning Studio vypaloval na disky písničky, filmy a všeljaká zajímavá videa z YouTube. Dodnes mám všechny obaly s disky, co jsem kdy vytvořil a kdykoliv mě postihne nostalgická nálada, nic mi nebrání si je na Hi-Fi nebo DVD přehrávači přehrát.

Číst dál „Čas je jako dravec“

Traumata z dětství

Mohu být rád, že jsem se nenarodil do dnešní doby, ve které děti drží chytrá zařízení pomalu už od svého narození. A také mohu být rád, že roky mého dětství byly relativně bez telefonů, počítačů a internetu. Tak jako každý během mých raných roků jsem hodně četl, díval se na televizi nebo si hral s autíčky. Přesněji řečeno s angličáky po mém bratrovi. Ostatně jako jsem měl po něm všechno. Navzdory tomu, že jsem tehdy internet neznal, počítače byly pro mě španělská vesnice a chytré telefony byly teprve v plenkách, mé dětství nebylo tak růžové.

Číst dál „Traumata z dětství“

Psací zápal

Nikdy jsem se nepovažoval za spisovatele, I když jsem jím chtěl vždycky být. Napsal jsem několik desítek až stovek stránek textů, ale vždy to skončilo tak, že jsem si je nechal v archivu, zapomněl na ně a už si nikdy nevzpomněl (tedy do chvíle, kdy mě přepadla nostalgická nálada).

Když jsem byl menší, řekněme kolem třinácti let, byl jsem blogerem, kterého nejvíce bavilo psaní o počítačích, byť se jednalo o primitivní návody na věci, které zvládl každý. Mimo jiné mě bavilo psaní o životě, psaní příběhů, vnichž jsem byl hrdina a celý svět byl můj a také jsem se i zamýšlel nad vážnějšími tématy. Bohužel ne vždy jsem si dokázal představit možné důsledky publikace náctiletých názorů, jež nedávaly hlavu ani patu.

Vždy, když jsem psal, mé prsty tančily po klávesnici jako balerína. Sledoval jsem, jak se na monitoru objevují slova, na která myslím a pozoroval jsem, jak se pomalu rodí text. Jednalo se o blbosti? Ano. Texty nedávaly moc smysl? Ano. Ale no a co? Bavilo mě to, a to je to hlavní!

Číst dál „Psací zápal“

Teorie snů

Občas přemýšlím nad otázkou, zdali se nám celý tento svět nezdá. Je tento svět reálný? Je můj život směsicí dobrého a špatného snu? Kdy se probudím do toho skvělého světa, kde mi nic nechybí a ničím se netrápím? Jsem vůbec živý? Jsou to samé otazníky a hledat odpovědi na tyto otázky by bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Slyšel jsem a přečetl si mnoho teorií, co sny znamenají. Vždy to byly pouhé teorie a hypotézy. Ani tento článek se nebude lišit od ostatních úvah, nicméně jsem slyšel o teoriích, které stojí za zmínku.

Číst dál „Teorie snů“