Čas je jako dravec

Když sleduji dnešní děti a jejich trendy, říkám si, že jsem se asi musel zaseknout někde v polovině minulého desetiletí. Pokud si odmyslím dobu koronavirovou, současnou válku mezi Ruskem a Ukrajinou a jiné pohromy, jež se odehrály v posledních letech, stále v sobě přeživuji představu o světě, ve kterém fidget spinnery byly nejlepší zábavou, kdy songy jako Stressed out od Twenty one pilots nebo Tik Tok od Keshy dosahovaly nejvyššího stupně na žebříčcích hudební hitparády či když jsem s bratrem vypaloval songy a filmy na CD/DVD disky.

Protože jsem nedávno našel poklad svého dětství, díky kterému jsem si tehdejší hudbu opravdu užíval, při poslechu tohoto DVD jsem zažil obrovskou nostalgii. Skupina Karma se dnes již bezpochyby řadí do skupiny retro. Možná se již řadila i v době, kdy jsem byl malý capart, ale ve své době byli nejlepší. Miloval jsem písničku „Amore Mio“.  Vzpomínám si, když jsem si na svůj radiomagnetofon nahrál na kazety songy z rádia a modlil se, aby ji moderátor v polovině nepřerušil, nebo neříkal nějaké nerelevantní blbosti. Rovněž si živě vybavuji roky, kdy jsem přes Media Player nebo Ashampoo Burning Studio vypaloval na disky písničky, filmy a všeljaká zajímavá videa z YouTube. Dodnes mám všechny obaly s disky, co jsem kdy vytvořil a kdykoliv mě postihne nostalgická nálada, nic mi nebrání si je na Hi-Fi nebo DVD přehrávači přehrát.

Číst dál „Čas je jako dravec“

Traumata z dětství

Mohu být rád, že jsem se nenarodil do dnešní doby, ve které děti drží chytrá zařízení pomalu už od svého narození. A také mohu být rád, že roky mého dětství byly relativně bez telefonů, počítačů a internetu. Tak jako každý během mých raných roků jsem hodně četl, díval se na televizi nebo si hral s autíčky. Přesněji řečeno s angličáky po mém bratrovi. Ostatně jako jsem měl po něm všechno. Navzdory tomu, že jsem tehdy internet neznal, počítače byly pro mě španělská vesnice a chytré telefony byly teprve v plenkách, mé dětství nebylo tak růžové.

Číst dál „Traumata z dětství“

Psací zápal

Nikdy jsem se nepovažoval za spisovatele, I když jsem jím chtěl vždycky být. Napsal jsem několik desítek až stovek stránek textů, ale vždy to skončilo tak, že jsem si je nechal v archivu, zapomněl na ně a už si nikdy nevzpomněl (tedy do chvíle, kdy mě přepadla nostalgická nálada).

Když jsem byl menší, řekněme kolem třinácti let, byl jsem blogerem, kterého nejvíce bavilo psaní o počítačích, byť se jednalo o primitivní návody na věci, které zvládl každý. Mimo jiné mě bavilo psaní o životě, psaní příběhů, vnichž jsem byl hrdina a celý svět byl můj a také jsem se i zamýšlel nad vážnějšími tématy. Bohužel ne vždy jsem si dokázal představit možné důsledky publikace náctiletých názorů, jež nedávaly hlavu ani patu.

Vždy, když jsem psal, mé prsty tančily po klávesnici jako balerína. Sledoval jsem, jak se na monitoru objevují slova, na která myslím a pozoroval jsem, jak se pomalu rodí text. Jednalo se o blbosti? Ano. Texty nedávaly moc smysl? Ano. Ale no a co? Bavilo mě to, a to je to hlavní!

Číst dál „Psací zápal“

Teorie snů

Občas přemýšlím nad otázkou, zdali se nám celý tento svět nezdá. Je tento svět reálný? Je můj život směsicí dobrého a špatného snu? Kdy se probudím do toho skvělého světa, kde mi nic nechybí a ničím se netrápím? Jsem vůbec živý? Jsou to samé otazníky a hledat odpovědi na tyto otázky by bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Slyšel jsem a přečetl si mnoho teorií, co sny znamenají. Vždy to byly pouhé teorie a hypotézy. Ani tento článek se nebude lišit od ostatních úvah, nicméně jsem slyšel o teoriích, které stojí za zmínku.

Číst dál „Teorie snů“

Reedův den podle horoskopu

Jak jsem již v dřívějším článku na tomto blogu zmiňoval, tak horoskopům zásadně nevěřím. Nemyslím si, že parta postarších dam dokáže s naprostou přesností určit lidem budoucnost na základě karet, jež si koupili někde v supermarketu. Řeči o tom, že rovněž dokáží věštit z magické koule považuji za směšné. Kromě mého staršího článku, kde jsem dost jasně vyjádřil na toto téma svůj názor se i hojně sžívám s pohledem známého-neznámého autora Deníčku moderního fotra, Dominika Landsmana, když v minulosti psal satirický příspěvek o běžném dni esoteričky, která se snaží své zákazníky pouze obalamutit, a samozřejmě oškubat o poslední cent. Příspěvek je vtipný a bohužel i pravdivý. Esoteričky, jež působí v živých televizních výstupech si musí mnout ruce nad naivitou seniorů, kteří jim volají a doufají, že se dožijí příštího dne. Vědmy náhodným výkladem předpoví nepřesnou budoucnost, a ještě za to dostanou nemalé peníze z dlouhého telefonátu seniorů, jejichž minutová sazba je ještě dražší, než v současné ekonomické situaci cena chleba. Pokud mají obrovskou smůlu, příštího dne se již nedožijí, i když jim esoterička předpověděla zářnou budoucnost a dalších několik let veselého a bohabojného života.

Vzhledem k tomu, že horoskopům ani výkladům nevěřím, téma měsíce, které bylo vyhlášeno v Klubu blogerů se mi zamlouvá. Napadlo mě, že bych mohl svůj den strávit tak, jak mi doporučují v horoskopu. Kdo ví? Třeba můj den bude vskutku zářný. Pokud ne, utvrdí mě to ještě více v tom, že horoskopy a výklady jsou obrovský bullshit.

Číst dál „Reedův den podle horoskopu“